Článek
Fatih Akin pochází z rodiny tureckých přistěhovalců do Německa, kde vystudoval filmovou režii a prosadil se především filmem Proti zdi, který získal Zlatého medvěda na Berlinale 2004 a hrál se i v našich kinech. Nyní slaví Akin úspěch s dalším snímkem, jehož kvalita spočívá především v citlivém vyprávění o lidech, jejichž osudy se navzájem míjejí i prolínají ve světě, kde nesnášenlivost žije v těsném sousedství přátelských pout a pochopení pro druhé.
Ústřední postava filmu, Nejat Atsu, je turecký imigrant, který se plně sžil s německým prostředím a společností, dokonce učí německou literaturu na univerzitě. Když se dozví, že jeho ovdovělý otec žije v mileneckém svazku s prostitutkou, je šokován i pobouřen, ale to je jen začátek. Otec v opilosti nešťastnou náhodou milenku zabije a Nejat se vydává do Turecka hledat její dceru, vůči níž cítí za otce provinění. Dívku však nemůže najít - ta se mezitím pokouší dostat do Německa, on ve stejném čase poznává zemi svých předků.
Mozaika šesti životů
A to ještě nejsme ani v polovině filmu, přibudou další důležité postavy a nakonec se film vyvine v pozoruhodnou mozaiku životů šesti lidí dvou generací. Velká až nepravděpodobná spletitost je jen nevelkou vadou na kráse filmu, který zaujme především tím, že Akin přemýšlí a vypráví o podstatných věcech, i když se trochu zamotává: hlásá návrat ke kořenům včetně těch náboženských jako protiváze bezduché západní civilizaci, ale přiznává, že v té je bezpečněji, vystupuje proti násilí, idealisticky by chtěl bratřit nesmiřitelné, přitom sám se ve filmu bez násilností neobejde...
Nakonec ale postupně, opakováním zprvu nedořečených a nejasných scén znova, ale již ve zřejmých souvislostech, Akin prakticky všechno rozplete a výsledný dojem je převážně sympatický. Film je navíc čím dál zábavnější právě oním křížením osudů, které se proplétají a míjejí, v určitém bodě se musejí protnout, a divák docela s napětím čeká, kdy a jak se to stane.
Velmi dobré jsou herecké výkony, z nichž si naši diváci možná nejvíc všimnou slavné německé herečky Hanny Schygullayové v jedné z oněch šesti nejdůležitějších rolí. Akinův film připomíná zejména propojováním osudů lidí z různých koutů světa a různých kultur filmy Mexičana Alejandra Gonzálese Inárritua.
Je zřejmé, že jde o velmi současné, možná lze říci i módní téma, ale i když Akin nedosahuje kvalit a působivosti zejména Inárrituova Babela, čas strávený s jeho filmem není promarněný.
Na druhé straně. Německo/Turecko 2007 Režie: Fatih Akin, Hrají: Baki Davrak, Nurgul Yesilcayová, Tuncel Kurtiz, Hanna Schygullaová. Svět by byl lepší, kdyby byl člověk člověku bratrem.