Dobrá komedie by měla být vtipná (i když nemusí být nutně přímo veselá). Měla by mít originální nápad, zábavnou zápletku, dialogy s pointou a alespoň jednoho dobrého komediálního herce. Nic z toho bohužel Poslední plavky nemají, tudíž se jaksi z podstaty nemohly stát dobrou komedií.

Trojice Michal Krajňák, Viktor Csudai a Viktor Tauš sepsala chabou zápletku, která uvádí na scénu kuliferdu Jardu, jenž si na chléb a pivo vezdejší chce vydělat tím, že pronajme byt Asiatům a vydá se provozovat kiosek u rybníka. Kiosek, kam skoro nikdo nechodí a kde pípa nejiskří mokem, ale zkratem v elektrickém vedení.

Po jeho příjezdu se na místě objevují další pohříchu neveselé figurky. Prodavač v kiosku, dva místní traktoristé, vzteklý rybář-fanatik, Jardova dcera, zbloudilý manželský pár a rybáři, kteří se k rybníku vydají, když se dozvědí, že tam má být obří sumec. Načež ho všichni chtějí chytit. Toho sumce.

Děj je hloupoučký

Když tvůrci představovali před natáčením Poslední plavky novinářům, svěřili se, že se "prostě rozhodli jet k vodě, vzít s sebou pár herců, aby byla sranda a natočit něco jako Rozmarné léto". Není pochyb, že jak řekli, tak i udělali, v tom smyslu, že léto si užili báječné, se spoustou legrace.

Škoda že se ji nepodařilo přenést na plátno, kde nejiskří nejen zlatý mok, ale ani vtip. Že je děj hloupoučký, by nevadilo zdaleka tolik, jako to, že je zoufale řídký. Gagy (připustíme-li, že tam vůbec jsou) se opakují, dialogy až na několik vzácných výjimek postrádají vtip zcela.

Rozvleklost je nejcharakterističtějším prvkem, kamera nedokáže ani navodit onu avízovanou atmosféru Rozmarného léta. Připomínat ovšem vůbec v souvislosti s Posledními plavkami Menzelův film, zdá se mi nyní, po jejich zhlédnutí, svatokrádežné.

Což se týká i dalších vykradeností od Hospody na mýtince po knoflíkářské a jiné motivy. Petr Čtvrtníček působí sice autenticky, ale hovořit o hereckém výkonu v případě prakticky jediného výrazu, použitého ostatně už při jiných příležitostech včetně reklamních, je přece jen obtížné. Vcelku přirozeně působí Josef Polášek v roli prodavače Kamila, nejsmutnější je naopak úděl Rudolfa Hrušínského, jehož křečovitosti se vzhledem k postavě šíleného rybáře ani nelze divit.

České diváky, zhýčkané (kritické výhrady na tom nic nemění) za poslední rok filmy Jana Svěráka (Vratné lahve), Jiřího Menzela (Obsluhoval jsem anglického krále), Alice Nellis (Tajnosti), Jana Hřebejka (Medvídek), Tomáše Vorla (Gympl) či Jiřího Vejdělka (Roming) čeká v nejbližších týdnech a měsících několik novinek avízovaných jako komedie, ovšem od mnohem méně renomovaných tvůrců případně debutantů: Crash Road, Chyťte doktora, František je děvkař, Bobule. Doufejme, že se mezi jejich tvůrci objeví někdo talentovanější než ti, kteří jsou podepsáni pod Posledními plavkami.