Článek
Co může publikum očekávat od pátečního vystoupení?
The Ex jsou nyní čtyřčlenná kapela, máme dvě baritonové kytary, které mohou nahrazovat baskytaru, protože baskytarista Luc Ex odešel a ukázalo se, že není snadné najít baskytaristu, který by se hodil do kapely. Řekli jsme si, proč bychom nezkusili hrát ve čtyřech s barytonovými kytarami. Protože jsme jen čtyři, je zvuk je mnohem průzračnější a čistší. Hudba je také tanečnější, než byla dříve, rytmus swinguje a snáze se na něj tančí.
Jste nadále divocí?
Pořád máme dost rychlých a docela divokých a intenzivních partů, to se nezměnilo, hudba je sice průzračnější, ale tempo je pořád vysoké. Ale využíváme dlouhých opakujících se frází a skutečně chytlavých tanečních rytmů inspirovaných africkou hudbou.
Co pro vás znamená africká hudba?
Mám velmi rád její repetitivnost, její rytmus a líbí se mi, že i když v celku zní velmi komplexně, každý muzikant hraje něco docela snadného. Je to velmi krásná ukázka spolupráce mezi lidmi, kdy každý může přispět svým partem a výsledem je kouzelný. A to je taky způsob, jakým my sami vytváříme hudbu, hrajeme něco docela jednoduchého, prosté linky, snadné party, nikdo z nás není virtuos, který hraje obtížná sóla, ale v kombinaci vzniká něco výjimečného a ani my sami to plně neovládáme.
Čím to, že jste se od jednoduchého divokého punku dostali až tak daleko?
Protože punk patřil určité době, a ta skončila. I dnes existují punkové skupiny, ale ty neshledávám zajímavé, punk patří konci sedmdesátých let a byl to více přístup než samotná hudba. Já ani neměl moc rád původní punkové kapely. Dneska punk představuje jen módu a obchod. Mě více zajímá elektronická taneční hudba z Jamajky, dub step a americký hip hop než všechny punkové desky. Zajímá mě to, co se odehrává nyní a co je živé, vitální a mění se to.