Jeho kapela - přijel s šestičlennou sestavou, kde proti dřívějšku chyběli jeho bratři, a nově se dvěma zpěvačkami - měla i díky elektrifikovanému zvuku (klávesy, baskytara) omlazenou tvář.

V první půli více než dvouhodinového koncertu převážila komorní část a již známější věci, také hrál většinou sám jen s doprovodem perkusionisty El Pirani. Jiná byla druhá půle, v níž tradičně do půlkruhu usazená kapela vytvořila pravou smršť s typickým temperamentem účinkujících, do jejichž výkřiků zněly i výkřiky ze sálu.

Zatímco v první části převažovalo tradiční flamenco, do druhé, vycházející hlavně z de Lucíovy poslední desky Cositas Buenes, pronikaly prvky jazzu, soudobé hudby a flamenkový ráz dodávaly hlavně obě zpěvačky, Montse Cortesová a Chonchi Heredia. Flamenco jako žánr nezůstává konzervou a pražský koncert velkého flamenkového mistra to zcela potvrdil.