Zmíněná deska ji zastihuje v době, kdy pobrala nadhled a hudebně se usadila.Na první poslech to není nic víc, než rozhlasová hudba do pauz ve vysílání. Na desce odpovídá jejímu znění v osmdesátých letech, kdy byla cílevědomě bezpohlavní a devalvovala tak v zásadě hezký zvuk z padesátých let.

Na tentýž první poslech je sbírka What A World stejná od začátku do konce, navíc postrádá energičnost. Je uzavřena ve vlastním světě a vpustí dovnitř jen posluchače pozorného a vnímavého. Když se takový najde, nalezne podstatu Eggnoise.

Syrovou energičnost nenajde, s ní skupina nepracuje. Doménou jsou lehkost, hravost, vnitřní život a úcta k dynamice jako důležitému stavebnímu prvku. Teprve v tuto chvíli je zřejmé, že zmíněná podobnost skladeb je diskutabilní a bezpohlavnost ohrozila jen ty rozhlasové osmdesátky. Kompozice Anytime IV se ve své finálové části náramně rozjede dechovou sekcí, swingová lehkost ovlivňuje písničky OrangeDogwalking a na desce výrazně září jazzová a jazyková svoboda - zpívá se česky i anglicky.

Eggnoise nejsou zarputilí spojovatelé hudebních stylů, album What A World má jasně danou strukturu. Po letech zjevného hledání lze nyní přitakat pocitu, že je skupině to, co dělá, možné věřit.

Eggnoise: What A World, Sony Music/Bonton, 63:03