Hlavní obsah

Nová deska Britney Spearsové: návrat utopený v naivitě a nevědomosti

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V roce 2003 vydala Britney Spearsová album In The Zone a byla na vrcholu popularity. Nedlouho poté se ale rozhodla pro jiný život. Přivedla na svět dva chlapce, milovala se i rozvedla s Kevinem Federlinem, holdovala drogám i alkoholu a s neumětelkou Paris Hiltonovou obrážela večírky. Pak jí došlo, že zpívání postrádá, a rozhodla se vydat novinku.

Článek

Neuvědomila si však, že čas pokročil, svět má nové popové idoly a bude-li chtít uspět, nevystačí se zašlou slávou a fotografiemi, na kterých nemá pod minisukénkou ani náplast.

Čerstvé album Blackout, páté studiové v její diskografii, věrně ilustruje naivitu, s jakou přicházelo na svět. Původně mělo vyjít v půli listopadu. Nedávno se však většina písniček dostala na internet a gramofirma se rozhodla s vydáním CD neotálet, když už ho fanoušci mohli zčásti slyšet v síti. "Bylo pro mě velmi důležité rozhodnout se, s kým budu pracovat. Umínila jsem si, že nahraji hitové a taneční album. Není o negativních emocích, o nich už nechci slyšet. Blackout je spuštění závěsu za vším špatným," vysvětlila Britney svůj záměr.

Vše začalo vypuštěním singlu Gimme More. Napověděl, že zpěvačka nemilosrdně zaútočí na diskotékové a klubové publikum, nejjednodušší cíl. Síla jejího jména způsobila, že si tuctovou zpívánku stáhlo do týdne po vydání na iTunes na 180 tisíc fanoušků, vyšplhala na první místo americké hitparády a zbláznit se z ní mohli i skotačivci v Austrálii a Kanadě, kde bodovala v internetové hitparádě.

Slabá limonáda

Komerční úspěch je ale jedna věc, skutečný kumšt, byť popový, věc druhá. Dvanáct písní na desce, pod kterou se jakou producenti a tvůrci podepsaly mraky lidí, je jako slabá limonáda, po které pálí žáha. Písně hynou v náporu rádoby bombastických, ve skutečnosti ale plastikových a tupých hudebních podkladů z počítačů.

Stejně kýčovitý a groteskní je hlas zpěvačky. Jako by se nadýchala helia, anebo si chtěla připomenout jistě roztomilé dětství. Velice snadné je pak pochopit soudy, které jí nechtěly nechat vychovávat chlapce. Pokud s nimi totiž mluví tak, jak zpívá, jsou synové v nebezpečí, že ve zdech domova sotva kdy zjistí, jak dospělý člověk mluví.

Oponu za svými nedávnými běsy Britney zatáhla banálními texty (Ó bejby, dotkni se mě a já se vrátím...), plytkým repertoárem kvůli tomu, že chtěla skvělé hity hned a autoři právě neměli múzu, a také mylným dojmem, že v pětadvaceti letech okouzlí nasládlým švitořením a marným hledáním uplatnění v oblasti r'n'b. Škoda že ji nenapadlo situovat se do role zralé vokalistky, která po čtyřech letech nicnedělání konečně ví, čeho si v hudbě žádá a kam směřuje. Jistě, nic takového se prokazatelně nestalo, ale mohla to alespoň předstírat. Christina Aguilera, Beyoncé Knowlesová nebo Shakira ji mezi tím bez potíží přerostly.

Britney Spears: Blackout Sony BMG, 43:41

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám