Hlavní obsah

Opera Júzuru: Pohádka s aktuálním poselstvím

– OPAVA
Právo, Radmila Hrdinová

Ačkoli operní soubor Slezského divadla v Opavě patří u nás k nejmenším, dává o sobě vědět vynalézavou dramaturgií, ušitou na míru komorně obsazeného tělesa. Po Poulenkových Dialozích karmelitek, Hurníkově Oldřichu a Božence či Verdiho Loupežnících sáhli Opavští odvážně po exotické operní nabídce a nastudovali japonskou národní operu Júzuru (1952), a to dokonce v originále.

Článek

Stali se tak mimo jiné držiteli titulu prvního japonského uvedení opery nejaponskými pěvci. Júzuru (Večerní jeřáb) zpracovává příběh staré japonské pohádky o ptáku, který se z vděčnosti ke svému zachránci proměnil v jeho obětavou a pečující ženu.

Japonská opera v evropském stylu

Příběh nese poselství o střetu dvou protichůdných světů -duchovních a hodnot a pragmatického materialismu. Pro Japonce je jeřáb symbolem dlouhověkosti a manželské věrnosti, ale i pro Evropana skrývá příběh o obětavé Cú čitelné a aktuální poselství o hodnotě prostého života spočívajícího na základních citových a morálních kvalitách.

Júzuru je pokusem o vytvoření japonské opery v evropském stylu a hudba skladatele Ikumy Dana (1924-2001) slučuje inspirace pucciniovského verismu a ravelovského impresionismu s japonskými názvuky. Posluchačsky přístupná a pěvecky nepříliš náročná hudba se pohybuje v tonálně zakotvené harmonii s pentatonickým ozvláštněním a příznačnými motivy. Její orchestrální sazba je barevná a dynamicky bohatě odstíněná, což zvláště vyniká v pečlivém nastudování dirigenta Jana Snítila.

Aplaus pro Katarínu Jordu Kramolišovou

Protagonisté čtyř rolí zasluhují uznání za obdivuhodně zvládnutou japonštinu i citlivý pěvecko-herecký přístup k postavám, jež japonský režisér Tokio Kenneth Ohska vymodeloval v propracované gestické podobě. Inscenace slučuje inspiraci tradičním japonským divadlem (výrazné obličejové líčení z divadla kabuki pro záporné typy a stínové divadlo pro vyjádření proměny ženy v jeřába) s realistickým vedením postav.

Největší aplaus sklízí po zásluze Katarína Jorda Kramolišová v roli Cú, kterou obdařila něžným, emotivně prozářeným sopránem i zjevem v minuciózně "japonském" jednání. Michal Vojta zdařile vystihuje proměnu naivního prosťáčka Johjó v člověka posedlého vidinou bohatství. Dobře zazpívané a typově odlišené jsou i dvě negativní figury Johjóových "našeptávačů" - tvrdý Sódo Petera Soóse a změkčile podlézavý Unzu Zdeňka Kapla. Pochvalu zaslouží i výborně připravený Dětský sbor ZŠ Ilji Hurníka v Opavě.

Opera Júzuru není jen exotickým bonbónkem, ale po všech stránkách profesionálně nastudovanou operou, která má navíc šanci stát se divácky úspěšným titulem. Doufejme, že se podaří představit ji i pražskému publiku.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám