Filmař, jenž obzvláště u nás získal přívlastek legendy, uvedl nejdříve Resnaisův film Loni v Marienbadu (1961), pro nějž napsal scénář. Poté mohli diváci spatřit jeho Krásnou zajatkyni (1983), příběh inspirovaný Gotheho baladou a cyklem Matissových obrazů Krásná zajatkyně. Snímek připomíná tísnivý labyrint jedné duše, hrdina na začátku tancuje v baru s dívkou, kterou o chvíli později najde mrtvou na silnici. A od té chvíle se stává zajatcem příběhu, v němž se dívka podivně vrací stále znovu do jeho života, zatímco on se opakovaně ocitá na popravišti, kde znovu a znovu prožívá vlastní popravu. Probuzení z tísnivého snu nepřináší žádnou úlevu, jeho vlastní sny, zásvětní mystérium smrti nad ním už získalo veškerou moc...

Realita kontra realismus

"Já mám takovou oblíbenou větu, že co je opravdu reálné, není v žádném případě realistické," připomenul Robbe-Grillet svůj vztah k realismu ve filmu a v uměleckém díle a odůvodnil tak, proč netočí přehledné, jednoduše vyprávěné příběhy, takzvaně odpozorované ze života. Ale namísto toho estetizovaná, obrazová a složitě vystavěná vyprávění. To potvrdil i snímek Postupné propadávání rozkoši (1973), který byl navštíven trochu více než ty zbylé, tipnul bych si, že to má na svědomí onen slibný název. Snímek odhaluje mladou ženu - vražedkyni, která podivuhodně ovládá své okolí tím, jak v něm dovede vzbuzovat nepotlačitelnou touhu.

Zájem o Coppolův film

Obrovský zájem diváků byl o režisérskou verzi slavného Coppolova filmu Apokalypsa Redux. Jde o válečné "road movie z vietnamské džungle" a také o filozofické drama o válce, které v současné době běží i v našich kinech. Americký voják je vyslán hluboko do kambodžského pralesa, aby zabil krajana, plukovníka Kurtze, který, jak se zdá, zešílel a překročil veškeré pravomoce i normy lidského chování.

Ve středu proběhl v Hradišti i seminář s názvem Jak poznat mediální lež, který patřil do cyklu festivalu Smrt a média. Legendární novinář Peter Arnett s dalšími radil, jak se orientovat ve zpravodajství a nevěřit všemu, co se napíše. A ti, co si chtěli poslechnout nějaké písničky, vyrazili večer na kocert pro Kainara, kde zahrál například Vladimír Mišík, Vladimír Merta nebo Jan Dědeček.