Komerční spoty natáčel po celém světě, je autorem vtipné reklamy "nudapláž" pro Kofolu nebo batmanovské variace pro Eurotel, vytvořil také charitativní reklamy pro Nadaci Terezy Maxové nebo Nadaci Karlův most. Letos byl v porotě Mezinárodního festivalu studentských filmů v Písku.

Mladí filmaři často míří i během studia do světa reklamy. Je to tak lukrativní zaměstnání?

Zase tolik lidí do reklamy nejde. Na druhou stranu, kdo jiný je má točit, než lidi, co to umí a co filmařinu vystudovali. Dělat reklamu dobře ale není sranda.

Studoval jste na FAMU produkci. Co přivedlo k reklamě vás?

Náhoda. Nestudoval jsem režii, ale když jsem viděl na školním festivalu, co se dělá, říkal jsem si, že to umím natočit taky, na to nemusím režii studovat. Z legrace jsem proto udělal filmeček, a on se líbil. Pak jsem natočil druhej a už to jelo: jedna reklama, dvě, tři, pět, dvacet...

Přesto, nemáte touhu natočit celovečerní film?

Ani ne. Nápady by byly, ale to by je musel někdo převést do scénáře. Kdyby se vyklubal šikovný námět nebo scénář, pak bych o tom uvažoval. Ale nehrnu se do toho za každou cenu. Lepší než blbej film, to radši žádnej.

Některé spoty jsou natolik vydařené a řemeslně perfektně zvládnuté, že je lze označit za kreativní minidíla. Je vůbec možné reklamu považovat za umění?

Když jsem začínal, myslel jsem si, že reklama uměním je. Dobrá reklama umí vyvolat nějaký pocit a měla by mít dobrý nápad. Stejně jako umění. Ale neplatí to obecně. Třeba většina reklam na českých kanálech, to je hrůza. Což ale platí po celém světě.

Existují ale výběry, které vycházejí v Anglii na DVD asi šestkrát do roka, a kde se objevují ty nejlepší reklamy. Najdete tam filmařské skvosty, které stojí třeba jako celovečerní film. Není to ale jen o ponězích. Základ je nápad.

Ale tím, že je tam nakonec podepsaná nějaká firma nebo logo, se celkový dojem trošku pokazí. Přesto si dovolím tvrdit, že některé reklamní kousky by se daly považovat za jistou formu umění.

Čím to, že v Česku vzniká málo výrazných reklam narozdíl od zahraničí?

Je to v tradici, v kulturním ovzduší. Je to dané smyslem pro humor - český je třeba proti britskému úplně jiný. Zažil jsem v Londýně, jak si vtipně pohovořili popelář s chirurgem, protože měli podobný smysl pro humor. Kdežto u nás to nesedne, máme jiný styl života. I tady však občas vznikne něco odvážnějšího.

Ptáte-li se na finanční stránku, v zahraničí je lepší spot drahý špás - rozpočet se může vyšplhat až na pět miliónů dolarů. U nás se u luxusního natáčení rozpočet málokdy dostane k patnácti miliónům korun.

V Londýně je velká výhoda i ta, že se tam sjíždějí špičky v oboru - v agenturách pracují nejlepší kreativci z celého světa. A klienti jsou daleko víc přesvědčení o tom, že dobrá reklama prodává... Dávají agenturám větší důvěru, nechávají to víc na ní. Nepotřebují říkat: Jdi a kup si tohle!

Co vás přitahuje na práci pro charitativní nadace?

Je to desátek za to, že dělám komerci, že dělám "zlou" reklamu. Vybírám si odpustky tím, že udělám zadarmo něco, co je v očích veřejnosti jakoby kladné a přispěju tím k dobré věci. Když už svět špiním reklamou, snažím se ho zároveň očistit něcím prospěšným...

Máte pocit, že děláte špatnou práci?

Ne, snažím se dělat dobré věci...

Pro koho byste nenatočil ani vteřinu?

Netočil bych nic pro politickou stranu a pro armádu. Nemohl bych někomu říkat: Běž na vojnu! Protože tím skrytě říkám, že když tě náhodou pošlou do války, tak tam možná umřeš! Politika je z principu špatná. Reklama, jak ji chápou politici, je má ukázat v krásném zářivém světle. Jenže takové to ve skutečnosti není. Může se stát, že budu o nějaké straně přesvědčený, že je dobrá, a natočím pro ni spot. A po měsíci se třeba provalí, že ta strana něco ukradla nebo zmanipulovala.