Zpěv Kate Nash se dá přirovnat třeba k britské kolegyni Lily Allen, ovšem kapela hraje úplně jinak. Zatímco Lily vychází ze ska, Kate Nash spíše z alternativního folku a občas i trochu rockově přitvrdí.

Díky jejímu eklektickému způsobu tvorby ji v zahraničí recenzenti přirovnávali ke všemu možnému od Natashi Bedingfield k Dresden Dolls. Všechno je částečně pravda a částečně zavádějící. Kate Nash si zkrátka pohrává se vším, co kde zaslechne.

Její lyrický hlas se může pomalu romanticky vznášet ve výškách a vzápětí dylanovsky drmolit dvacetpět slov za sebou. Její písnička začne třeba jako vláčné R' n' B a skončí mlácením do bubnů a jekotem.

Nejlegračnější je hned první track Play, kde se stále opakuje věta I like to Play a s krátkými sóly se připojuje kytara a klávesy, aby najednou všechno bez pointy skončilo.

V klasické popové písni (sloka-refrén-sloka-refrén-konec) vidí Kate Nash spíše zdroj prvků, které je možno různě pokorutit a destruovat. Přesto není alternativní za každou cenu. Její jednoduché riffy na piáno přispívají k chytlavosti skladeb a Mouthwash nebo We Get On jsou jasné hitovky, zkrátka staré dobré písničky o lásce. Možná by je pustilo i nějaké to rádio - třeba Radiožurnál? Pardon, to byl pokus o vtip.  

Kate Nash: Made of Bricks, Polydor 2007