Jde skutečnou o poctu, a ne o snahu znevažovat popovou produkci. Písně se sice značně liší od originálu, ale nejde o destrukci, při níž se odhaluje banalita popu. Akchoté se snažil ukázat kostru písní, jejich jádro zbavené líbivých aranží. Pro materiál je to ale  ještě tvrdší test, protože může dokonaleji odhalit jeho prázdnotu, než parodie.

Ale zejména písně od velkovýrobců hitů, tria Strock, Aitken, Waterman, tímto testem prošly, ukázalo se, že písně I Still Be Loving You, I Sould Be So Lucky i My Secret Heart mají melodický nápad. A v osobitém  komorním podání Akchotého, který střídal elektrickou kytaru s akustickou a musel trochu změnit pojetí, se z nich vytratila typická vlezlost.

Naopak u The Loco-Motion z repertoáru Carole Kingové už tento přístup nefungoval, Akchotého verze zaostala za originálem.

Zajímavá deska ukazuje, jak se postmoderna projevuje v hudbě. Současně potvrzuje záběr kytaristy, i když v jeho tvorbě jsou i významnější tituly. 

Noël Akchoté: So Lucky

Winter & Winter, 58:08