Debutující scenárista a režisér Bard Breien odvážně vstoupil na tenký led pozitivního myšlení v zatraceně negativní situaci tělesného postižení. Na tenký led soucitu, který dokáže nejen dusit, ale dokonce ponižovat. A pustil se i do problematičnosti profesionální psychické pomoci v situaci, v níž člověku nepomůže nic jiného než vlastní vůle nevzdat úplně všechno.

Jen skoro všechno - tak jak to udělal pětatřicetiletý Geirr poté, co ho dopravní nehoda odsoudila k doživotní impotenci a invalidnímu vozíku. Místo aby přemýšlel, jak navzdory svým omezením potěšit stále milující ženu Ingvild, uzavřel se do čtyř stěn svého - díky dobré pojistce - pohodlného domu, k vietnamským válečným filmům a písním Johnnyho Cashe. Nakonec uměl už jen vyhrožovat: "Odjedu do Osla a začnu fetovat."

Není tedy divu, že manželka ve snaze pomoci sobě i jemu v návratu do přijatelného způsobu života pozvala do domu profesionály. Neobyčejně zdatnou a dokonale nesnesitelnou mistryni optimismu Tori a s ní skupinu invalidů s nabiflovanými úsměvy, hesly jako "malé změny vedou k velkým změnám" a odhodlaným mlčením o tom, co je opravdu trápí.

Největším ústupkem trvalému optimismu je tu pytlík, do kterého se lze vynadávat, ale jehož účinnost stěží vydrží do příští skupinové terapie. Takováhle partička, to je ovšem něco pro Geirra. Ještě dřív, než padne rozhodující facka, nalomí ostatní postižené v jejich "radostném" přístupu k životu a problémům a pak s nimi úžasně drsně propaří noc...

Propracovaný levný film

Kurz negativního myšlení je příkladem i důkazem toho, že k dobrému filmu filmař nepotřebuje nutně a vždycky především spoustu peněz. Breien jich určitě moc neměl, točil prakticky v jednom prostředí. Měl ale výborný nápad do začátku, ten si důkladně promyslel a pak napsal scénář, který je v zásadě jednoduchý, ale dobře propracovaný v detailech a dialozích a drží výtečně pohromadě. To mu poskytlo dobrý základ k natočení filmu, který má takový náboj a atmosféru, že se diváci navzdory tématu nestydí smát.

Hodně v tom udělali herci. Na prvním místě představitel Geirra Fridtjov Saheim, který připomíná trochu Toma Cruise ve filmu Narozen 4. července, pak zase Garyho Sinise v roli kapitána Dana ve Forrest Gumpovi, je ale zároveň dostatečně svůj, aby přesvědčil. I ostatní hrají zcela bez patosu, civilně a působivě, až běhá mráz po zádech, což se ostatně člověku děje dost často - ale jen do té chvíle, než si zvykne, že tahle parta jsou lidé, kteří se od ostatních liší jen tím, že nestojí, ale sedí.

Projít tímhle kurzem není vůbec marné a stojí za to se na něj vypravit. I když jde do kin jen ve dvou kopiích, a je tudíž třeba ho trošku hledat: v Praze v Aeru, Světozoru, Matu, Evaldu, jinde pak ve dnech vyhrazených těm lepším filmům.

Kurz negativního myšlení Norsko 2006 79 min. Režie a scénář: Bard Breien, hrají: Fridtjov Saheim, Kjersti Holmenová, Kari Simonsenová, Marian Saastad Ottesenová.