Budete hrát i starší skladby z raných sólových alb Briliant Trees a Secrets of Beehive, či dokonce něco od vaší mateřské kapely Japan?

Od Japan budeme hrát Ghosts. Nabídneme směs aktuálního materiálu a starých prací. Důraz je kladen na materiál z Nine Horses a Snow Bourne Sorrow, ale ohlížíme se i za starším materiálem a jeho interpretacemi, takže zahrajeme i jednu nebo dvě písně z Brilliant Trees.

Nabídnete i ambientní skladby?

Ne, na tomto turné je ohnisko upřeno na písně. Chtěl jsem uctít některé ze starších, které jsem udělal, než je definitivně odložím. Myslím si, že tohle je poslední turné tohoto druhu.

Vždy mě překvapovalo, že se instrumentálnímu ambientu věnuje zpěvák. Co vás tak lákalo na zvukových plochách?

Je to fantastická útěcha moci vytvořit krajinu. Jakmile s tím začnete, zjistíte, že instrumentální oblast ovlivňuje vokální a naopak. Když pracujete na zpěvu, přicházejí nápady na instrumentální hudbu a naopak, navzájem se obě oblasti inspirují, takže se může neustále přesouvat mezi těmito rozdílnými žánry. Na to ale potřebujete kuráž, protože riskujete ztrátu části svého publika.

Jak vnímáte s odstupem let svou kariéru, zejména vaše působení v Japan?

Nikdy bych nepoužil slovo kariéra. Když něco děláte s cílem dosáhnout trvalého úspěchu, musel bych mít k práci odlišný přístup, než mám. Japan byla komerční poprocková kapela, bylo to místo, kde jsem se vyučil, v této kapele jsem udělal hodně chyb, všichni jsme udělali hodně chyb, ale jak se říká, z chyb se naučíte mnohem více než z úspěchu. Jako kapela jsme existovali jen velmi krátce, ale byla to skvělá škola. S prací, kterou jsem v Japan vytvořil, se však necítím emocionálně spjat. Byl to jeden z důvodů, proč jsem spolupráci ukončil.