Edici úplného díla Franze Kafky završily Dopisy přátelům

Dopisy přátelům a jiná korespondence zakončují celou edici úplného vydání díla Franze Kafky. Najdeme zde dopisy psané nejen přátelům, spisovatelům jako Max Brod, Willy Hass, Martin Buber, Egon Erwin Kisch, Michal Mareš, pokojské Emmy Salveterové, tanečnici Tile Rösslerové, dceři vrchního poštmistra Selmě Kohnové, doktoru Robertu Klopstockovi, ale i pojišťovnám, nakladatelstvím, obchodnímu soudu a další a další.

Svazek obsahuje nejen téměř všechny dopisy, které nebyly zařazeny v předchozích knihách, ale i konverzační lístky a věnování. Měl mít původně kolem osmi set stran. Nakonec je nejobsáhlejší a svými jeden tisíc sto šedesáti šesti stranami předčil o rovných dvě stě stran Dopisy Mileně. Svazek je výjimečný jak obsahem, tak rozsahem a velice pečlivě zpracovaným aparátem s poznámkami, informacemi o adresátech, vícejazyčným místopisem, biografickou tabulkou a shrnutím celé edice světovým germanistou profesorem Kurtem Krolopem.

Položil-li byste mi otázku, co si český čtenář nemohl přečíst do roku 1997, kdy vyšel první svazek naší edice, byl by to obsáhlý výčet, který souvisí s velmi složitým přijímáním díla Franze Kafky v Čechách. Vydání vždy bránily dějinné události, ať to byla protiněmecká nálada u nás za c. k. Rakouska, či nástup fašismu, únorový převrat ve čtyřicátém osmém roce, antisemitská nálada v padesátých letech, normalizace po roce šedesát osm.

Byla zde spousta vynikajících překladatelů jako například Pavel Eisner, Vladimír Kafka, Rio Preisner, Peter Demetz, a nezapomeňme na Milenu Jesenskou, která vůbec jako první Kafku přeložila v několika povídkách. Jejich překlady však vycházely sporadicky.

Co se týče posledního svazku, většina dopisů vychází v české podobě poprvé, kromě Kafkovy korespondence s Maxem Brodem, která již byla publikována v několika vydáních.

Potvrdily mi to, jak Kafku dosud vnímám. Člověk, který skloubil běžný život studenta, přítele, doktora práv, úředníka a pacienta se svou největší vášní - psaním. Člověk vnímavý a citově založený, který se svou empatií a jemným humorem vcítil jak do duší lidí, tak našel duši ve zdánlivě všedních věcech kolem nás. Kromě toho je poslední svazek portrétem doby, ve které Kafka žil, a to považuji za velmi cenné.

Nemohu odpovědět jinak než: Franz Kafka, který dopisy napsal, a Max Brod, který jeho opětovné přání v několika závětích "spálit beze zbytku a bez přečtení" nesplnil. Je těžké tuto otázku jinak odpovědět. Ale vezmu-li to všeobecně, umožnila to dnešní svobodná demokratická doba, která dala vzniknout v roce 1990 Společnosti Franze Kafky. A je nasnadě, že jejím hlavním cílem bylo přeložit úplné Kafkovo dílo do jazyka jeho rodné země.

To se nám osmdesát tři let po jeho smrti podařilo a já jsem na to hrdá. Zásluhu na tom má tým lidí - ediční rada, překladatelé, sponzoři a realizační tým Centra Franze Kafky.

Jsou to jen dva autoři, Poláček a Kafka. A kdyby po nás nic jiného nezůstalo, protože neustále bojujeme o existenci, tak si myslím, že se tím navěky zapisujeme do velkých kulturních počinů. Literatura a výtvarné umění je dosud nejstarší a nejprůkaznější otisk lidské existence na naší planetě.