Hlavní obsah

Potrat a skrytě přítomná katastrofa socialismu

Právo, Michal Procházka

Uvedení rumunského filmu Cristiana Mungia 4 měsíce 3 týdny a 2 dny do českých kin je osvěžením pro žíznícího na poušti. V převažující stereotypní komerční nabídce vyčnívá opravdu silný a nám blízký film, byť vzešel z tradičně u nás podceňované kinematografie.

Článek

Na světových festivalech se mluví o zázraku rumunského filmu a tento snímek je jedním z důkazů, že nejde o plané řeči. Ale co si budeme nalhávat. Kdyby Mungiův film nevyhrál nejvyšší cenu - Zlatou Palmu v Cannes, asi by jej těžko koupila některá naše distribuční společnost.

Drama zasazené do doby 80. let ukazuje pozdní socialismus sovětského typu, ve kterém jsme na východ od železného plotu žili, tak neobyčejně přesně, až to člověka děsí. Vyrazit na rumunskou sondu do časů před dvaceti lety vyžaduje odvahu. Nemine vás deprese, ale posléze ani odměna. Ve srovnání s Mungiovým filmem vyznívá porevoluční česká produkce retro komedií směšně, plytce a velmi krotce.

Napohled nepochopitelný název 4 měsíce 3 týdny a 2 dny odkazuje na nechtěné těhotenství opuštěné a bezradné vysokoškolské studentky Gabity (Laura Vasiliu). Mnohem praktičtější a samostatnější spolubydlící z kolejí Otilia (televizní hvězda Anamaria Marinca) se jí snaží pomoct zařídit ilegální potrat v jednom z městských hotelů. Obě naivní a vystrašené holky ale narazí na prasáckého doktora Domnu' Bebeho (Vlad Ivanov), který si za svou službu řekne nejenom o peníze.

Šedivý svět

Postupně si obě jsou nuceny uvědomit, že ten večer přišly ještě o něco víc než o dítě. Dlouhé "vybledlé" záběry nám připomínají známý a postupně zapomínaný svět, který se tu vykresluje v rumunském "hororovém" podání: po rozbitých silnicích se prohánějí lady, v hotelech vládnou arogantní recepční, rozmazlení hoši z privilegovaných rodin neumějí pomoct. Lidé se raději uzavírají doma a mládež na kolejích obdivuje západní značky.

Všichni splývají se šedivým prostředím, jako by šlo o jediné ochranné zbarvení uvnitř hroutící se, lhostejné komunity, v níž se rozpadají vztahy a hodnoty. Houstnoucí napětí skrytě přítomné katastrofy se vepisuje do realistických scén stejně neodbytně, jako je zašlá špína zažraná do okolních zdí. Mistrná je hlavně minimalistická a neokázalá inscenace postav z uzavřeného světa, v němž lidé prožívají své malé tragédie.

Řeklo by se, že Bebe, tyranizující doma matku, je jen obyčejný sobec z paneláku, který se snaží si v té bídě nějak pomoct, trochu ji ošidit a ještě si užít. Jenže z tohoto malého domácího zla se za určitých okolností stává netvor. A každá oběť musí být připravena v kteroukoliv chvíli cokoliv obětovat, aby mohla přežít.

Mungiův film je prvním dílem širšího cyklu, který si klade za cíl popsat někdejší dobu a zjistit, co se tehdy vlastně dělo. Ale filmaři rumunské nové vlny se tím snaží pochopit hlavně to, jací jsou dnes.

4 měsíce 3 týdny a 2 dny, Rumunsko (2007), 113 minut. Režie a scénář: Cristian Mungiu, hrají: Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám