Článek
"Je to veliký filmař a umělec, kterého si přivlastňují jak arménská, tak i gruzínská kinematografie. Sám Paradžanov ovšem dokládá, jak může být umělec univerzální, bez ohledu na národní a státní příslušnost," uvedl Vartanov.
Paradžanov, který tvořil v bývalém Sovětském svazu s velikými obtížemi, zápolil jak s cenzurou tak i s represí režimu, jenž ho zavřel na čas i do vězení, se v dokumentu ukazuje v zrcadle svých životních osudů. Deníkové zápisky dokládají tvůrcovy úzkosti stejně jako pozici výjimečného umělce v totalitním státě.
Přijel Majewski
Do Hradiště dorazil další host, Polák Lech Majewski, který tu uvedl zajímavý film Wojaczek (1999). Zabývá se v něm poetikou, ale i pohnutými a vypjatými osudy polského básníka a bohéma Rafaela Wojaczeka. "Z umění dnes zbyly jen střepiny," řekl však mimo jiné tento už u nás známý tvůrce, který se proslavil tím, že napsal scénář k americkému filmu Basquiat. A ani dále si v Hradišti nebral servítky: "Polská kinematografie nemá kvalitu, jako v dobách mých studií. Celá východní Evropa dnes napodobuje Ameriku, lidi nezajímá nic kromě kšeftu," prohlásil ještě Majewski.
Večer patřil hudbě
O pondělním večeru mohli ještě diváci spatřit u nás známý film Roye Anderssona Písně z druhého patra. Jde až téměř o apokalyptické výjevy ze "všedního života", který je zmrazen bezcitností a všudypřítomnou lhostejností. A to vše v klíči černého originálního humoru, který, jak prohlásil uvaděč filmu Tomáš Stuchlý, je "černý z nejčernějších".
Tipy na dnes
Lech Majewski: Zahrada pozemských rozkoší (2003)
P. Leduc: Frída, naturaleza viva (1984)
Sergej Paradžanov: Stíny zapomenutých předků (1964)
A v podvečer se kino Mír rozeznělo hudbou Psích vojáků a MCH Bandu, kteří hráli koncert pro Wernische. Tento ojedinělý hudební zážitek jako by přivolal ochlazení, které v dopoledních úterních hodinách vyústilo v déšť.