Řeč je o písničkových polohách. Pokud jde o samotný zpěv, obstojí, protože sílu a přesvědčivost v hrdle má. To, že v některých písních je až příliš expresívní a kdyby byla herečka, řeklo by se, že "přehrává", je věc jiná, stará známá. Naštěstí není těch momentů okatě mnoho.

Autor hudby Ondřej Soukup ji vyzkoušel ze všeho. Složil ale "jen" písničky, které v našich končinách obstojí proto, že je v nich hlas Bílé. Na desce není hit na první poslech, ani perla s nebývalou uměleckou cenou.

Osvaldová má dobré texty

"Je to výpověď ženské, která už ví," řekla Právu o svém novém albu Bílá. "Už stokrát padla a stokrát vstala, nemaluje si život růžovými barvami, ale to neznamená, že ji nebaví. Má ho ráda takový, jaký je. Ráda vzpomíná a ráda si nese svůj kříž. I když je těžký, je na něj pyšná. Takové jsme Gábina Osvaldová, autorka textů, i já. Ještě nikdy jsme k sobě neměly tak blízko."

Osvaldová je šikovná textařka. Nestaví se do pozice filozofky, nemudruje a nepoučuje. Hraje si se slovy, pouští do textů chvilkové hrdiny, vzpomínky a citlivě zohledňuje osobnost ženy, pro kterou píše. Bílá ví, o čem zpívá, příběhy i chvíle, které jsou v textech zachyceny, přijala za své.

Přesto není z počinu Woman jisté, kam chtěla dojít. Pokud si fikaně nechala otevřená všechna stylová vrátka, lze to pochopit. Získala čas, příště se může rozhodnout, zda bude trochu ztřeštěná jako v Plynových lampách nebo Kruzích v obilí, popová jako v Osudové lásce, případně umělecky náročnější jako v plouživé Doufám či šansonové Živý nás nedostanou.

Třetí cesta by jí ale slušela už dnes, mít k ní dost odvahy.

Lucie Bílá: Woman

EMI, 45:03