Proč jste se rozhodl dát desce název Subhuman?

Zdálo se mi, že to ladí se slovy, které většinou napsal bluesman Joe Richardson. Píseň 5000 Years mě přivedla k tomu, abych začal přemýšlet, co se stalo za těch pět let, které uplynuly od vydání mé předchozí desky. Ve všech oblastech života, na osobní i na globální úrovni vidíme, že jedna skupina lidí zneužívá druhou a vytvářejí z nich "podlidi".

Chcete říci, že je album do jisté míry politické?

Trochu, ale otázka "podlidí" není nijak nová,  jen je více a více vidět. Moderní metody komunikace vedou k tomu, že se lidí více než kdy dříve starají o to, co se děje na celém světě a vy můžete vidět další a další příklady tohoto druhu chování a lidé si to více uvědomují. Nejsem výjimkou, vždycky jsem byl přitahován temnými stránkami lidského chování, protože je mnohem zajímavější  pozorovat je. Deska ale nenese žádné poselství. Je to jen druh pozorování.

V rámci projektu Recoil jste pracoval s řadou zpěváků. Jak si je vybíráte?

Stále se dívám po odlišných hlasech, mám rád různost, chci slyšet něco neočekávaného, aby se skladba odlišovala od předchozí. Odchod z Depeche Mode měl pro mě jednu výhodu, získal jsem svobodu pracovat s řadou rozdílných lidí. V Depeche Mode bych to nikdy nemohl dělat. Tedy mohli bychom, ale nedělali to, protože jsme si to nedovolili. V Depeche Mode platilo příliš mnoho hloupých zákonů a omezení: žádní hostující muzikanti, žádné kytary... a mně připadalo hloupé nevyužít všechny možnosti.

Nechybí vám masy?

Ne, samozřejmě chci, aby lidé poslouchali moji hudbu, ale je velký rozdíl mezi tím, aby vaši hudbu slyšelo dost lidí a mezi masami. Nechci zajít tak daleko, protože to vytváří příliš mnoho kompromisů.

A nepostrádáte atmosféru koncertů?

Ne, nemám velký zájem o živá vystoupení, nemám velkou touhu stát na pódiu. Jsou lidé jako Dave Gahan, kteří to mají přesně naopak, ale já se na pódiu necítím příjemně. Živé vystoupení může být dobré, když však nejste přirozený showman, může vás utlumit.