Proč vyrážíte na koncertní turné až téměř půl roku po vydání své druhé desky?

V první řadě bylo nutné, aby se posluchači s albem seznámili. Nebylo by dobré, kdybych jim na živých koncertech pouze přehrávala písničky. Je mnohem lepší, když se budou moci zapojit, když budou zpívat. Také jsme chtěli trochu upravit koncertní aranže skladeb. Přes léto nemělo kvůli festivalům cenu turné pořádat, takže si myslím, že podzim po jarním vydání desky je ideální.

Vaše album si zakoupilo ke čtyřiceti tisícům posluchačů. Jste spokojená?

Jsem velice spokojená. Prodej desek jde u nás tak strašně dolů, takže to považuji za dobré číslo. Nevím, jak to s hudebním byznysem dopadne. Možná budou cédéčka do budoucna sloužit jen jako prezentace, jako dárek. Jediný zdroj obživy pro kapely a zpěváky je koncertování.

Hovořilo se o tom, že vaše koncerty budou zajímavé i po vizuální stránce. V čem?

Snad to nebyla nějaká informační bublina. Koncerty budou zajímavé v rámci možností. Pokud někdo očekává takovou prezentaci, jakou u nás měla například Madonna, bude zklamaný. Na to bohužel nemáme prostředky. Snažili jsme se udělat vyvážený koncertní blok, ve kterém bude hrát hlavní roli muzika a vizuální stránka ji bude funkčně doplňovat. Sem tam bude k vidění projekce, nachystali jsme i zajímavé světelné efekty.

V minulosti se vám vyčítalo, že na pódiu nejste příliš pohyblivá. Změní se to?

Myslím, že se to už celkem změnilo, alespoň v mých očích. Určitě nebudu cvičit aerobic nebo dělat salta, ale naše koncerty se "rozpohybovaly". Mám kolem sebe lidi, kteří jsou v tomto ohledu velmi ambiciózní. To žene i mě. Ve spoustě skladeb ale budu hrát na nějaký nástroj, takže budu limitovaná.

Na co budete hrát?

Samozřejmě na kytaru. Od křtu alba se také snažím hrát na baskytaru. Ten nástroj mě strašně chytil a chtěla bych se na něj pořádně naučit. V poslední písničce koncertu, Němé, budu hrát takový jednoduchý riff na piáno.

Na dvou koncertech turné s vámi bude hostuje norská zpěvačka Natalia Nordnes. Znamená to, že se v budoucnu recipročně objevíte na norských pódiích?

Nevím. Slíbili nám, že se o něco pokusí, ale to je ve hvězdách. Já chtěla mít zahraničního hosta. Natalii mi doporučil člen mé kapely Martin Ledvina. Vystoupila v úterý v Brně a představí se 25. října v Praze.

Lákají vás zahraniční pódia?

Lákají, to přiznávám. V jednání není nic konkrétního, ale s bratrem, mým manažerem, si lámeme hlavu kudy jít dál. Koncerty v zahraničí jsou jedna z cest.

Ve vaší kapele se hodně mění muzikanti. Proč?

Nehledala bych v tom žádnou vědu. Chci poznávat nové lidi, nové muzikanty, chci poznávat, jak přistupují k práci. Někdy je to ale jinak, než si představuju. Občas mi chybí profesionalita a pokora před někým, kdo vás zaměstnává. Pokud to tam není, nemá smysl, abych s takovým člověkem dál spolupacovala. V muzice je důležité vytvořit dobré vzájemné vztahy a profesionalita.

Jak se v sestavě vaší doprovodné kapely objevil anglický bubeník Jon Bennett?

Zase mi ho doporučil Martin Ledvina. Přišel na první zkoušku a uměl ty písničky lépe než my všichni dohromady. To myslím samozřejmě v nadsázce, ale on je obrovský profesionál. Na zkoušky před turné dojížděl, teď je s námi v Česku.