Gympl představuje svět současných studentů bez růžových brýlí a také bez přiblblého humoru teenagerských filmů. Žije se v rytmu hip-hopu, graffiti, mejdanů a "hulení" a mluví se trochu jinak než za totality, dokonce i trochu jinak než před deseti lety. Rychlost života studentů je skutečně závratná, a tak není divu, že kantoři, kteří vyrostli "za komančů" jaksi nestíhají.

Eva Holubová je jako hroutící se ředitelka školy přesná v dialozích i v pro ni typických grimasách. Její scéna se školním inspektorem (Pavel Telička) řvoucím "nemáte tu kulaté razítko a proškrtaná okénka" patří k nejvýživnějším. Zato Jiřímu Schmitzerovi, který exceloval v Krásce v nesnázích, role nervního profesora úplně nesedla, přesto to není žádný průšvih.

Asi nejpůvabnější učitelskou roli si střihl Tomáš Matonoha. Je "moderním" kantorem, který si se studenty tyká, je přístupný alternativní výuce a co si budeme povídat - studentky se s ním chtějí vyspat. Jak má chudák stárnoucí učitel odolat, když mu lezou domů, jakoby náhodou se před ním svlékají a sedají si mu na kolena? Matonoha je sice zpočátku zpomalený, ale když ho proradná a sexuálně frustrovaná ředitelka chce vyhodit, řekne si - o co jde, trochu nezávazného sexu ve školní třídě může pořádně zpestřit den.

Atmosféra subkultury

Hlavními aktéry jsou tu ovšem studenti. Jiří Mádl ze sebe v roli podnikatelského "spratka", který ale není zdaleka tak zkažený jako povedený tatíček (Jan Kraus), setřepal image truhlíka z teenagerské komedie a hraje poměrně obstojně. S kamarádem (Tomáš Vorel) si vybíjejí své frustrace ze školy a vynervovaných pološílených rodičů sprejováním metra a vlaků a na konec na své hobby také "dojedou". Slabší výkony ovšem podávají představitelky spolužaček a u rodičů (bezohledný podnikatel, osamělá matka) zase vyvstává otázka, jestli  nepůsobí až příliš schématicky. 

Důležitou roli hraje i filmová hudba českého hip-hopera Wiche, která sice nepřináší nic objevného, ale do Gymplu výborně zapadá. Cokoliv jiného by narušilo správnou "subkulturní" atmosféru.

Jak poznamenal Tomáš Vorel, Gympl není komedie, přestože se při mnoha scénách zasmějete. Nikdo, kdo učil, nebo alespoň navštěvoval nějaký ten "gympl", nemůže zůstat chladný, když se na plátně objeví výstižně absurdní učitelská porada evokující ono cimrmanovské "práce v kůlně a na podzimku se často podceňují". Samozřejmě nechybí ani klasický typ školníka hystericky ječícího "přezůvky!". Je to k smíchu, nebo spíše k pláči? Na to film neodpovídá.