Sedmnáctiminutová skladba pro dětský sbor a komorní orchestr je plodem Klusákova neoklasicistního období po absolutoriu HAMU (ve třídě Pavla Bořkovce) a jsou z ní snadno odposlouchatelné vlivy skladatelů, kteří Klusáka tehdy nejvíce ovlivňovali - od Janáčka přes Martinů a Stravinského až k Poulenkovi.

Přesto je ale mše svědectvím o svébytnosti Klusákova hudebního jazyka. Radosti a smyslu pro hravost, vytříbené prostoty a sdělnosti hudby určené ke společnému duchovnímu povznesení. Neváhá vsadit do textu i hravé "la la la" a jeho nebesky něžné Agnus Dei končí zvukomalebným dětským "bim bam bim" ve stylu kanonického popěvku Frére Jacque.

V orchestru uplatňuje zvukovou barevnost a kontrastnost i při komorním obsazení. Kühnův dětský sbor se sbormistrem Jiřím Chválou dostál nárokům Klusákova díla (psaného ve velmi vysoké poloze), méně se to dá již říci o Komorním orchestru pražských symfoniků s dirigentem Tomášem Hanusem, který zřejmě trochu podcenil přípravu a to i v případě Stabat Mater Jana Křtitele Vaňhala, jež tvořilo druhou část večera. Ve Vaňhalově Stabat Mater se kromě Kühnova dětského sboru ve výborné formě předvedly i sólistky Pavla Vykopalová a Jana Sýkorová.

Jan Klusák: Malá ranní mše/Jan Křtitel Vaňhal: Stabat Mater Zahajovací koncert Svatováclavských slavností 17. 9. 2007, Kostel sv. Šimona a Judy