Jméno Kasandra není jenom odkaz na bájnou zvěstovatelku špatných zpráv, ale také na loď, na které se v tomto filmu stane tragédie. Hlavní role bratrů si zahráli Ewan McGreggor a Colin Farell. V kainovsko-ábelovském dramatu jde hlavně o to, že jeden z nich nemůže osudově unést tíhu výčitek svědomí.

"Na začátku přišel nápad s příběhem dvou bratrů, z nichž by se jeden obětoval, aby převzal po otci malou restauraci, ačkoliv sní o velkém světě, zatímco druhý se snaží postavit na vlastní nohy a založit vlastní rodinu. Jenže to úplně nevyjde, když se jeden z nich zamiluje a druhý zadluží. Načež se objeví bohatý strýček z Ameriky, který oba postaví před ďábelské pokušení. Zabít pro peníze," začal v Torontu vyprávět Allen, který o sobě šíří, že se filmu začal věnovat ze zcela přízemních důvodů: "Chtěl jsem se setkával s ženami."

Outsider?

Drobný Woody Allen s velkými brýlemi vypadá očividně plaše, ale když se pustí do vyprávění, je k nezastavení. Mluví nejspíš stejně rychle, jako píše na svém kanapi nebo natáčí filmy. Slavný filmař z New Yorku je velký obdivovatel režisérů, jako byli Bergman, Fellini, de Sica, Buňuel, ale sám se nepovažuje za oddaného filmaře, spíš za outsidera v americkém filmu: "Nejsem perfekcionista, nemám trpělivost a jsem příliš líný na to, abych každou scénu natáčel na tisíc způsobů, vymýšlel složité jízdy a úhly kamery a potom se trápil na place i o víkendu. Raději udělám tři scény a jdu domů, za dětmi, na basketbalové utkání a za všemi mělkými záležitosti všedního dne, které mi připadají mnohem důležitější."

Ewan McGreggor prohlásil, že je ale těžké pracovat s někým dalším po Allenovi, který točí tak efektivně - většinou na jeden záběr a ve velmi uvolněné atmosféře. Farell si myslí, že natáčení nejdříve vypadá, jako by jeho režijní metoda postrádala jakýkoliv styl a tvar, ale kupodivu to vždy dopadne dobře. "Ať už si budete myslet o mých filmech, co chcete, nemůžete jim upřít, že jsou v nich dobré herecké výkony. Přitom hercům nic nevysvětluji, ani je netrápím hlubokomyslnými rozbory. Postavím kameru, zasvítíme scénu a za dvě hodiny to máme hotový. Většina je na jeden záběr," tvrdí Allen.

Kolem je přece tolik talentovaných herců. Proč by tedy měli ztrácet čas "posloucháním nějakého pitomce, který jim věší bulíky na nos a jenom je zkazí"? "Když po někom chci, aby přišel za ženskou a zahrál mi, jak jí požádá o rozvod, může si dokonce vybrat, jestli to řekne mými nebo vlastními slovy. Já ho pouze koriguju a radím mu, aby byl případně drsnější nebo naopak sladší, a dohlížím nad tím, aby to hlavně proběhlo."

Tahle Woodyho metoda má ovšem jeden zádrhel, kvůli němuž je nepřenosná. Allenovy scénáře jsou tak dobré, že herci nepociťují potřebu měnit většinou ani slovo.

Útěk před producenty

"Dříve mě studia nechávala pracovat s nízkým rozpočtem. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v Americe pracovat v naprosté umělecké svobodě, ačkoliv tu máme studiový systém. Mohl jsem si dělat, co mě napadlo, jedinou podmínkou bylo, abych své filmy natáčel levně. Zatímco ostatní utráceli čtyřicet padesát miliónů, já se musel vejít do patnácti," povzdechl si filmař, jemuž poslední roky financují filmy v cizině, hlavně v Anglii.

Allenovy filmy nikdy nevydělávaly "velké balíky" a nacházely si spíše menší publikum, zatímco každý moderní producent by hned chtěl kasovní trhák. "Tak se všude točí kasovní trháky a vznikají blbosti. Mně se stalo, že ze studia najednou chtěli vědět, co točím, proč to točím a jak to točím, aby za mnou mohli posílat výkonné producenty a dávat mi rady. Dostal jsem strach, že jakmile jim jednou otevřu dveře, už to nezastavím," řekl Allen.

New York Allenovi tolik nechybí, protože se život ve všech západních metropolích víceméně podobá. A pokud nemusí trávit čas někde mimo civilizaci, aby z toho dostal migrénu, cestování si prý vrchovatou měrou užívá. Ale přesto, nezměnil se New York po jedenáctém září? "Stejnou otázku mi položili den poté, co se ta tragédie stala. Stále říkám, že ne. Chodíme pořád do restaurací, do Madison Square Garden.

Představovali jsme si, že z New Yorku bude město zasmušilých duchů, ale ve skutečnosti ta tragédie neměla na jeho kulturu vliv," myslí si Woody Allen, "dnes tam najdete stejné příběhy jako kdysi, možná stejné jako v Londýně, Barceloně nebo Paříži."

A co bude dál?

Plácido Domingo jej přesvědčil, aby režíroval operu pro Pucciniho festival v Los Angeles. "Nikdy jsem to nedělal, dokonce si myslím, že to ani neumím. Ale on mě tak dlouho přemlouval, že jsem na to kývnul," uzavřel Allen.