Letošní ročník World Press Photo byl přelomový, vítězný snímek Spencera Platta je hodně netradiční a vybočuje z řady fotografií zachycujících utrpení lidí ve válkách a v přírodních katastrofách, jaké soutěži dominovaly v posledních letech. Loni například zvítězil snímek pořízený 15. srpna, tedy den po uzavření příměří mezi Izraelem a libanonským hnutím Hizballáh zachycuje skupinu bohatých mladých Libanonců, kteří si v kabrioletu vyrazili prohlédnout si a nafotit vybombardované čtvrti Bejrútu.

Plattova fotografie znamená pro výstavu do jisté míry průlom, protože "ukazuje oběti války v jiném pojetí, než na jaké jsme zvyklí," řekl ve čtvrtek manažer soutěže Micha Bruinvels. "Ten obrázek se dá pozorovat dlouho, je tak mnohovrstevnatý a rozporuplný jako skutečný život uprostřed chaosu. Pomáhá nám nahlédnout pod povrch věcí," uvedla v únoru po vyhlášení výsledků předsedkyně poroty Michele McNally.

Kontrasty dnešního světa však zachycuje i další oceněný snímek od Španěla Artura Rodrigueze (2. místo v kategorii Lidé ve zpravodajství), zachycující, jak turisté na pláži na Kanárských ostrovech pomáhají vyčerpaným ilegálním imigrantům z Afriky, kteří moře přepluli na chatrné lodičce.

Podobné snímky ukazují hrůzy konfliktů mnohdy mnohem lépe, než obrázky bojů a střetů na demonstracích či záběry obětí. Asi nejhrůznější je snímek Niny Bermnaové, který ukazuje čerstvé novomanžele Ty Ziegela a Renee Klinovou. Obraz mající až sílu Goyových portrétů španělského dvora totiž zachycuje rozpačitou Renne po boku válečného veterána z Iráku, kterého k nepoznání znetvořil výbuch nálože.

Silné černobílé reportáže

Dalším trendem je ústup od výrazné barevnosti, řada zejména dokumentárních snímků je černobílých, což je případ oceněné reportáže Davina Monteleona, přibližující také válku v Libanonu. Černobílé jsou ale i záběry demonstrací v Budapešti, protestů v Nepálu, bojů na Srí Lance i vystěhovávání chudých lidí z bytů v centru Říma nebo život v chudinské čtvrti Chicaga.

Tlumené barvy umocnily i dojem z fotografie Akintunde Akinleyea, zachycujícího Nigerijce, který si otírá z tváře saze po výbuchu navrtaného ropného potrubí, při němž zemřelo několik set lidí. I záběry z noční razie v Iráku jsou silnější než snímky z útoku ostřelovače.

A snímky zbožštělého exprezidenta Turkmenistánu Turkenbašiho, jehož portrét visí i v koupelně, vypovídají více o absurditě režimu než desítky dramatických záběrů, protože ukazuje, jak diktatura proniká do každodenního života.

Podle Bruinvelse je letošní ročník výstavy mimořádný také v tom, že poprvé v historii měli soutěžící možnost přihlásit své snímky přes internet. Organizátoři tím chtějí dát šanci také fotografům ze zemí, kde pro jejich účast v soutěži nejsou vytvořeny podmínky ať už z důvodů technických či politických. Přesto ale většina oceněných jsou fotografové velkých agentur. Na 78 000 snímků zaslalo 4460 fotografů ze 124 zemí.

Zidaneho "hlavička" dostala Cenu Prahy

Za snímek z loňského finále MS ve fotbale, na kterém je zachycen Zidaneho úder hlavou do hrudníku Materazziho, získal nizozemský fotograf Peter Schols letošní Cenu Prahy. Udělil mu ji primátor Pavel Bém.

"Byl jsem velmi zklamaný, že jsem scénu zachytil pozdě... Všechny agentury tam (na utkání) měly šest až osm fotografů," řekl Peter Schols na čtvrteční tiskové konferenci. Že byl jediný, komu se zákrok podařilo vyfotografovat, se dozvěděl až další den. Scholsova fotografie získala kromě Ceny Prahy také první místo v kategorii sport.