Blanchettová přiznala, že se možná uvažuje ještě o třetím pokračování: "Stále jsme o tom mluvili a zůstávali v kontaktu, dokud nevznikla podoba dalšího příběhu. Uvidíme, co bude dál."

Navíc pokračování tehdy úspěšného filmu Shekhara Kapura jen svědčí o tom, jak jsou sami Angličané posedlí královnami a všemi dalšími radostmi a cingrlátky monarchie. Zatímco v prvním díle měla Blanchettová jako Alžběta I. zachránit svým charismatem i odvahou v situaci nedospělé nástupkyně upadající království, druhý díl spíše připomíná ódu na anglickou hrdost a slávu onoho anglosaského "moudrého impéria" před okamžikem vzniku.

Alžběta I. se nyní nachází ve věku zralosti, nicméně film nenápadně a romanticky přepisuje historii. Jde o kritický rok 1585, kdy musí čelit svržení protestantské Anglie španělským králem a úkladům vražedkyně krvavé Mary, královny Skotska. Přitom se Alžběta naučí nejen praktické znalosti, jako je význam loďstva, ale také to, že vladařka musí ovládat své emoce.

Velkolepá podívaná

Naštěstí to Kapur natočil tak dojemně, ornamentálně a s tak velkým rozpočtem, že vám to tak ani nepřijde. Stačí se jenom dívat. V prvním filmu Blanchettová vypadala, jako by ji bohové skutečně obdařili nejen mocí, ale i darem věčného mládí. Upřímně řečeno, mezitím zestárla o devět let nanejvýš "atraktivně".

Ovšem o tom, že nejde o nějaké mistrovské dílo, svědčí i trochu naivní přiznání samotného režiséra Kapura: "Byl jsem tam od toho, abych film dal dohromady, aby vůbec vznikl, ne abych jej režíroval." Snímek je hlavně velkolepou podívanou, kterou ocení nejen ti, kdo sní o královnách, ale také milovníci krásných šatů, šperků a starých dekorů.