Devatenáctičlenný soubor chce už jen v poklidu a skromně hrát, a ne se více zúčastňovat akcí, jako je pojmenovávání ulic, stezek a závodů, řekl jeden z hlavních protagonistů a autorů divadla Ladislav Smoljak. Na úterní výroční schůzi divadla, která se konala netradičně v plzeňském pivovaru, přednesl ostatním členům svůj požadavek se slovy: Pánové, brzdíme! Stejnými slovy zakončil i článek, jenž se chystá zveřejnit v médiích.

"Mám obavu o osud Cimrmana, protože míra popularity se nesmí překročit. Když je toho moc, začne to lidi štvát a my cítíme, že už je toho moc," uvedl Smoljak. Podle něj bude divadlo ještě muset podstoupit oslavu 40 let existence, plánovanou na 4. října. Pak se okamžitě stáhne. "Lidé nás uvidí jen na pražské scéně. I tam jsme už ale vzhledem k našemu stáří a zdravotnímu stavu omezili počet představení," dodal.

K rozhodnutí podle Smoljaka přispěly i dvě poslední kauzy - umístění pamětní desky na Lomnickém štítě a expedice Altaj, které popularitě Cimrmana nepřidaly. "Dostal jsem hodně sprostých dopisů a bylo marné vysvětlovat, že to nebyl náš nápad, my jsme jenom přikývli, když se nám ozvali z Altaje a Slovenska," dodal. Podle Zdeňka Svěráka se neúnosně zvyšuje množství nejrůznějších podniků a dalších subjektů, které chtějí být spojovány s Járou Cimrmanem. "A to se musí zarazit," řekl Svěrák.

Divadlu nesoucímu Cimrmanovo jméno prorokovali mnozí jepičí život a ti příznivěji naklonění maximálně sedm let. Inscenace, které od roku 1967 uvedlo, se však udržely v repertoáru dodnes. Žádná neměla derniéru. Na úplném začátku byl rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U pavouka, z něhož se vyvinul na podzim 1966 prvotní nápad na založení divadla. Scéna za tu dobu prošla řadou jevišť od Malostranské besedy, Reduty a Braníka přes strašnické divadlo Solidarita až po dnešní působiště na Žižkově.