Zvláštním komentářem k historické epoše, v níž právě žijeme, je nebývalé množství případů "umělec versus šílenství" zpestřujících současné newyorské umělecké šapitó do té míry, že si toho člověk všimne. Koně stojí na hlavě a vzdávají se, cvičení psi v maskáčích pochodují kolem ringu, klauni seskakují na scénu padákem z vojenské helikoptéry kroužící nad stanem, krásný akrobat z létající hrazdy zaměřuje cíl a chystá se shodit bombu, lvi mají doširoka otevřené tlamy a celé cirkusové šapitó je obehnané hořícím kruhem.

Jedna z nejlepších avantgardních divadelních scén na Manhattanu, P. S. 122 na 1. avenue ve čtvrti Lower East Side (působící už přes dvacet let) zakončila letošní sezónu představením svého kmenového autora Erica Bogosiana Notes from Underground (Zápisky z podzemí). Představení jednoho herce vzniklo podle autorovy deset let staré novely, která je deníkovým záznamem psychicky narušeného muže, jehož osobnost se pomalu rozpadá, přestože usiluje o to být stále lepším a lepším člověkem.

Bogosiana, vyléčeného narkomana, přivedlo k myšlence přenést právě tuto novelu na scénu setkání s hercem Jonathanem Amesem, vyléčeným alkoholikem. Bogosian byl nadšen podobností živoucího Amese a své fiktivní postavy.

Ames psal bez jakýchkoli zábran pravidelné články do novin o kompromitujících, bizarních zážitcích ze svého života, podobně jako si nemocný muž v Bogosianově novele zapisuje pravidelně do deníku: 5. dubna. Dneska mi bylo líp, tak jsem šel ven. Viděl jsem zas ty studenty. Chodí a drží se v podpaží. Myslí si, že jsou něco extra. Jsou tak namyšlení. Zavěšeni do sebe se dívají na kytky, jak kvetou, a myslí si, že jsou jediní, co kdy chodili po světě. Vědí, že jsou mladí, že se spolu budou milovat a že je napadnou nějaké myšlenky a strašně jim bude ležet na srdci svět. Možná budou proti něčemu i protestovat. Ale nakonec to stejně bude všechno jedno. Buď si někoho vezmou, nebo ne, budou, nebo nebudou mít děti. Určitě budou jíst a kadit. A jednoho dne umřou.

Jonathan Ames, jak už tušíte, opravdu vypadá, chová se a mluví tak věrohodně šíleně (hraje vůbec něco?), že při děkovačce se vám ani nechce moc tleskat. Tušíte, že mu ta role až příliš dobře sedí. Celé představení se obecenstvo často směje, aby odhánělo ten mrazivý pocit rozlézající se kolem jako zhoubná nemoc. Šílenství nepřináší žádnou úlevu. Hra tohoto druhu je dobrá, když je hodně nepříjemná: a toto je mučivý zážitek. Při jednom představení údajně jeden divák v první řadě omdlel a svezl se ze židle na zem. Podle mého to měl režisér, sám Eric Bogosian, zakomponovat do dalších večerů.

Dětičky navštívené náhlým neštěstím.

A jako Amy, která spadla ze schodů. B jako Basil, kterého napadli medvědi. C jako Clara, která prostě umřela. D jako Desmond, který vypadl ze saní. E jako Ernest, kterému zaskočila broskev. F jako Fanny, kterou vysála pijavice. G jako George, který se udusil pod kobercem. H jako Hector, kterého oddělal jeden grázl. I jako Ida, která se utopila v jezeře. J jako James, který omylem vypil kyselinu. K jako Kate, kterou zabili sekerou. L jako Leo, který spolykal pár hřebíků. M jako Maud, kterou to smetlo do moře. N jako Neville, který umřel nudou. O jako Olive, kterou probodlo šídlo. P jako Pune, kterou ušlapali v hospodské rvačce. Q jako Quentin, který zapadl do bažiny. R jako Rhoda, která uhořela. S jako Susan, která umřela vzteky. T jako Titus, který dostal balíček a rozletěl se na kousky. U jako Una, která uklouzla do kanálu. V jako Victor, kterého rozmašíroval vlak. W jako Winnie, která uvízla pod ledem. X jako Xerxes, kterého sežrali myši. Y jako Yorick, kterému urazili hlavu. Z jako Zillah, která se upila s panenkou ginem.

Něžné kreslené černobílé obrázky Edwarda Goreyho (1925-2000) s efemerními bytůstkami, roztomilými zvířátky a přímočaře morbidními texty patří do zlatého fondu newyorské komiksové kultury. Excentrik, mystik, originální umělec, mistr a génius, autor více než stovek knížek s nenormálními názvy, vydávaných od roku 1953, usmrtil a pohřbil tolik svých kreslených figurek za tolika neuvěřitelných okolností a v natolik absurdních situacích, s takovým despektem k jemným citům a beze strachu z rouhání, že se člověk opravdu diví, že jednoho dne také prostě jen tak umřel.

Galerii zasvěcenou jeho tvorbě, největší výběr jeho knih i spoustu upomínkových předmětů s jeho obrázky najdete v proslulém knihkupectví Gotham na 47. ulici, které vzniklo v roce 1920 a zažilo spoustu jiných šílených celebrit, mimo jiné Salvatora Dalího, Maxe Ernsta i Andyho Warhola. Ale také třeba jen normálně krásnou Kathrin Hepburnovou.

Eric Bogosian:

Notes from Underground

P. S. 122 Lower East Side

květen 2003

Gallery Edward Gorey

Gotham Book Mart & Gallery 41

West 47th Street Z kreseb Edwarda Goreyho.