Prestižní přehlídka více než tří stovek děl bude následně představena v Německém historickém muzeu v Berlíně, moskevském Domě fotografie a v muzeu v Bochumi. Osobitost a výjimečnost německé fotografie je dlouhodobě a všeobecně přijímána. Především současní autoři jako Bernd a Hilla Becherovi, Andreas Gursky, Candida Höfer nebo v módní a erotické fotografii monacký fotograf německého původu Helmut Newton a dnes téměř kultovní fotograf Wolfgang Tillmans slaví světový úspěch a jejich díla se prodávají za horentní částky, v případě fotografií u žijících autorů dosud nevídané.

Nová věčnost

Meziválečné Německo bylo spolu s USA kolébkou "nové věcnosti", na výstavě zastoupené portréty sociálních a profesních typů od Augusta Sandera, detaily rostlin Karla Blossfeldta nebo Alberta Rengera-Patzsche. Vedle Sovětského svazu, Nizozemska a mladého Československa zde byla rozvíjena rovněž funkcionalistická nebo experimentální fotografie, především díky Rakušanovi Raoulu Hausmanovi a multiumělci maďarského původu Lázsló Moholy-Nagyovi.

Výstava se nevyhýbá ani dosud kontroverzně přijímaným autorům, kteří se jako v případě Maxe Ehlerta, Herberta Lista a filmařky Leni Riefenstahlové svými snímky podíleli na propagaci nacistického režimu.

Především dvě etapy německé fotografie - meziválečné období avantgardních směrů "nové věcnosti" nebo "nového vidění" a konceptuální tendence posledních třiceti let, z nichž dominují především manželé Becherovi, Dieter Appelt, manželé Blumeovi, Klaus Rinke, Jürgen Klauke a řada jejich nástupců jsou vysoce oceňovány odborníky po celém světě a na výstavách vyhledávány i širokou veřejností. Ne náhodou je prostor v expozici věnován především těmto tvůrcům.

Lidské tělo vnímané objektivem

Autor výstavy Klaus Honnef připravil v druhé polovině 90. let také několik reprezentativních prezentací německé fotografie. V pražské expozici postavil přehlídku fotografické tvorby německých autorů na pozadí dějin společenského vztahování se k lidskému tělu. Odkrývání tabu tělesnosti, sexuality, rasové a genderové odlišnosti tvoří jednu ze základních linií společenských dějin minulého století. Tělo, zájem o lidskou tělesnost, bylo také jistě nejexponovanějším tématem 80. a první poloviny 90. let jak v euroamerické, tak s určitým časovým odstupem i v české fotografii.

Rozporuplná podívaná

Koncepce výstavy i text katalogu však těká mezi tímto tématem a snahou poskytnout reprezentativní přehled německé fotografie, což se projevuje v nejasném výběru děl i ve svéhlavém zastoupení autorů. Zařazeny zde nebyly třeba snímky výrazného představitele "nové věcnosti" Waltera Peterhanse, Johna Heartfielda, Arno Fischera, Otto Steinerta, Andrease Müller-Pohleho, jednoho z nejvýznamnějších německých umělců 20. století Josepha Beuyse, ani Lothara Baumgartena, Bernharda Prinze, Sigmara Polkeho či výrazné autorky českého původu Jitky Hanzlové, která slavila úspěch v 90. letech, nebo představitelů "nové topografie" Thomase Strutha a Thomase Ruffa.

Rovněž v textu katalogu překvapí přeceňování věcných snímků reklamního fotografa Wernera Mantze na úkor na výstavě nereprezentativně zastoupeného čelného představitele "nové věcnosti" Alberta Rengera-Patzsche. A v německé fotografii není jen jeden proud spojující meziválečná léta "nové věcnosti" s posledními třemi desetiletími perfekcionistické estetiky "nové topografie", případně konceptuální a neokonceptuální proudy uplynulých tří desetiletí, které se výstava snaží postihnout.

Ve stínu zájmu zůstává především hnutí subjektivní fotografie a vizualismu nebo tvorba v bývalé NDR. Přibližně třetina zastoupených snímků pochází z 90. let nebo často dokonce z nového století, a překračuje tak v podtitulu vymezené období. V početné plejádě různorodých tendencí mladých autorů se tím poněkud oslabuje jak sledování tématu těla, tak i přehlednost "procházky" dějinami německé fotografie, ale současně je nastíněn výhled, kam se bude německá fotografie dále ubírat. Sympatická je rovněž snaha vedle osvědčených velikánů prezentovat také autory mladší generace, na mezinárodní scéně dosud neetablované.

Přes veškerou rozporuplnost je pražská výstava atraktivní podívanou. Až do 28. září máme jedinečnou příležitost seznámit se v celé šíři s díly předních fotografů, kteří vytvářeli fenomén německé fotografie, jež od druhé poloviny 20. století vytvářela zcela osobité strategie zobrazování, tak odlišné od výrazně estetizované fotografie české.

O tělech a jiných věcech Německá fotografie ve 20. století Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně 18. 6. - 28. 9. 2003