Pavel Telička Karel Barták: Kterak jsme vstupovali

Dva lidé, kteří toho o vstupování Česka do EU vědí nejvíce - hlavní vyjednávač a zpravodaj ČTK, jenž byl téměř u všeho, ale z první divácké řady - napsali knihu-rozhovor. Jako dialog dvou zasvěcených to není obvyklý model otázka-odpověď, ale jakoby současně ze dvou stran stereokukátkem nazíraný děj, o to plastičtější, zajímavější, dramatičtější. Zkrátka: tahle knížka o tak nudné záležitosti, jako jsou diplomatická jednání, se čte jako politický thriller.

Ocení ji jistě čtenáři Churchillových pamětí, ale i ten, koho docela obyčejně zajímá, kam jsme letos v naší státní existenci došli. V závěru je kniha doplněna základními údaji o procesu rozšiřování a počtech křesel v institucích EU. 

(Paseka/ČTK)

Z překladů:

Imagisté

Poprvé, teď poprvé jsem uviděl, radoval se mladý D. H. Lawrence, když se připojil k hnutí imagistů, které předznamenalo modernismus a s ním icelou poezii 20. století. Transantlantická volná družina anglicky píšících básníků teoreticky vyzbrojená Hulmem a vedená Poundem a Lowellovou vymetla z básně prázdné salonní ozdůbky lorda Tennysona, Kiplinga a dalších dočasných bardů a nahradila je živým, pojmově přesným obrazem, který i navzdory ztracenému rýmu zůstane nerozmazanou metaforou. Záslužná, přestože až příliš útlá antologie nám představuje čtrnáct těchto odvážlivců.

Rozřízni to horko, / rozbrázdi ho, / nasměruj v kteroukoli stranu / své cesty, radí Hilda Doolittleová. A Richard Aldington díky tomu zjišťuje, že Bílé tělo večera / je roztrháno na šarlat, / zbičováno, rozpraskáno, vyhloubeno / na karmín / a ověšeno ironicky / girlandami mlhy. / A vítr / vanoucí z Flander nad Londýn / má hořkou chuť. Zaplaťpámbu. (Vybrali a přeložili Petr Mikeš a Jitka Herynková. Fra)

D. H. Lawrence: Vítězný houpací kůň

Mrazivě dojemná a česky dosud nepublikovaná povídka anglického modernisty, neprávem redukovaného pouze na květinovou erotiku lady Chatterleyové s hajným Mellorsem, je desátým svazkem edice Harmonie, která stranou neviditelné ruky trhu podstrkuje čtenářům poctivě vypravené bibeloty.

Série pastelů Jiřího Šalamouna sice už tolik nepřipomene ilustrace, jež kdysi doprovodily Hobita, Tracyho tygra nebo hippie pohádku V melounovém cukru, ovšem s obvyklou naivní silou podpoří poetiku textu, kterým opět proznívá Lawrencův bo lestný vztah k matce. Teď má matka podobu úhledné středostavovské paničky, jež sice tak nutně nepotřebuje peníze, o kterých pořád mluví, ale její citlivý syn sází a sází na dostizích a zjišťuje si přitom své tipy u houpacího koně. Až do hořkého konce.

(Přeložila Zuzana Mayerová. Vyšehrad)

Michel Faber: Pod kůží

Restaurace s kanibalským kuchařem už vyšly z módy, protože takový jídelní lístek se rychle rozkecá a pečeně pak nedorazí dobrovolně. Pobřežím severního Skotska proto v toyotičce křižuje prsatá návnada, která si vybírá urostlé stopaře a dováží je kolegům přímo na jatka, aby je vykrmili pro vyhladovělou korporaci z vesmíru.

SF horor s přesahy do existenciálna dovede vytvářet různé druhy napětí mezi řidičkou a spolujezdcem a vybraně se naváží do pozemské civilizace, když pohledem "vyšších" čtvernožců vnímá naše stravování, televizi iShakespeara. Britský román má zase po čase štěstí na talent, který prochází všemi patry literatury a každému dá trochu za uši.

(Přeložil Pavel Medek. Odeon)