Vizuální složka byla možná důležitější než sama hudba, i když obě složky od sebe nelze oddělit, neboť byly provázané a ani jedna nenudila. Projekce byly nejen technicky dokonalé, ale hlavně sršely nápady, jichž měl soubor snad nevyčerpatelný zdroj.

Lasery, které vytvářely v hale komplikované geometrické plochy, napomáhaly zrušit dávnou bariéru mezi jevištěm a hledištěm. Každý návštěvník měl pocit, že je v samém centru dění. Chvíli měl pocit, že se pohybuje v nazelenalém světě matrixu, jindy, že se řítí ohromujícím tunelem a občas taky, že je svědkem dávných zázraků - to když z prostoru vystupovala ohromná hlava klauna.

Chemical Brothers tak potvrdili, že vizuální složka se stává nejen nedílnou součástí koncertu, ale také tou nejdůležitější. Je to pochopitelné, protože zrak je primárním smyslem člověka. A výjimečná trojrozměrná show dokáže přitáhnout diváky, neboť ani to nejdokonalejší DVD nedokáže plně zachytit podobu koncertu, na plochou obrazovku televize či počítače se vměstnat prostě nedá. Koncert se tak znovu stává událostí, kterou si nelze nechat uniknout. A ani nevadilo, že hlavní protagonisty nebylo skoro vidět, důležitější byla show než obličeje tvůrců, v čemž chemici navázali na odkaz Kraftwerk. 

:. Diodová videoprojekce za Chemical Brothers Foto: NOVINKY/Ondřej Lazar Krynek

Tendence klást důraz na vizuální složku není nová, od sedmdesátých let hraje vizuální složka stále větší roli. Prim hrála v tvorbě industriálních skupin, jako Laibach nebo ve čtvrtek v Praze se představivší kanadští Skinny Puppy. Teprve taneční hudba však umožnila tento trend plně rozvinout, což je dáno i technologicky, elektronická hudba postavená na pevném rytmu se lépe spojovala s vizuální show, protože vše ovládají počítače.

Navíc jsou taneční skladby mnohem abstraktnější, nemají klasickou písňovou stavbu se slokou a refrénem, ale motivy se vynořují a zase zanořují stejně jako se mění rytmy, aniž by však koláž motivů a rytmů někam směřovala či gradovala, jen volně plyne.

A právě tak se představili i Chemical Brothers. Vystoupení se neslo v klasickém pojetí dua, kdy taneční rytmy doprovázely mnohdy překvapivé samply, aniž by však zmizel taneční ráz tvorby, jako tomu je například na posledním albu, které je spíše už popové. Dáno je to také tím, že duo se obešlo bez hostujících vokalistů.