Hned na počátku, v roce 1999, ji nastudoval režisér Michal Lang a hrála se dva roky, v létě 2001 ji uvedl soubor z polské Legnice a před třemi lety hostovala na hradě divadelně hravá inscenace kladenského souboru v režii Karla Kříže. V pátek 3. srpna měla na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu českou premiéru inscenace, do níž režisér Emil Horváth obsadil přední české i slovenské herce a která se hrála loni pouze na nádvoří Bratislavského hradu.

Střídá se v ní čeština s libozvučnou slovenštinou v příjemném a pro diváky zcela srozumitelném souznění, občasné narážky na česko-slovenské vztahy koření (ne vždy ale příliš nápaditě) i Shakespearův text. Shakespearova hra je postavena na kontrastu dusného, intrikami zamořeného dvora a svobodného prostředí Ardenského lesa, kam se se svou družinou uchýlí vyhnaný vévoda. Horváthova inscenace ale z této nabídky mnoho nevytěžila, přestože obsazení Mariána Labudy do obou rolí - staršího i vyhnaného vévody - v tomto směru leccos slibovalo.

Zůstalo jen u celkem povrchní charakteristiky zamračeného "zlého" vévody a usměvavého, naivně rebelujícího bratra myslivce - s očekávanou pointou na konci, kdy s návratem moci obléká dosud dobrácký Frederick nejen kabát, ale i chování svého přísného bratra. Vše se odehrává na jednotné, bíle natřené dřevěné konstrukci, jejíž jednotlivé prvky ("kadibudka", věž či pískoviště) nejsou využívány tak, aby se ozřejmil jejich smysl.

Nepříliš nápadité tanečky

Ardenský les charakterizuje zelené nasvícení a poměrně zbytečně přinášený a odnášený stůl. Přepestré kostýmy včetně kašpárkovského šaška Brouska napovídají, že půjde ponejvíce o letní taškařici, o čemž svědčí i časté choreograficky nepříliš nápadité tanečky sboru v keltském duchu. Vážnější momenty Shakespearova textu inscenace pomíjí, s jedinou slibnou výjimkou: Jacquesův monolog o sedmi stadiích lidského života končí smrtí Orlandova sluhy Adama.

Ale i tento mráček musí být vzápětí rozehnán jásajícím finále prvního dějství. Herecké obsazení sází na jistotu známých jmen. Již zmíněný Marián Labuda v roli obou vévodských bratří naplní, ale nepřekročí divácké očekávání, Martin Dejdar ve vděčné roli filozofujícího Jacquese přichází jak z módního ,bushmanského‘ salónu - barevně sladěný kabát, kapsáče, košili, šál i opasek, ale kdo je tento vymydlený krasavec uprostřed Ardenského lesa, se vlastně nedozvíme. Snad estét, který sem zabloudil proto, aby z odstupu pozoroval hemžení kolem sebe a pronesl dva ariosní monology.

Z obou sester Norisových v rolích dcer znepřátelených vévodů má větší prostor Soňa Norisová v roli Rosalindy, které to sluší coby pohlednému Ganymédovi, ale jinak zůstává jejich vztah ponejvíce u dívčího chichotání a pošťuchování. Miroslav Noga vytvořil v šašku Brouskovi bezděčnou kopii Polívkova Šaška a královny, přičemž kašpárkovský kostým s rolničkami ho předem odsoudil k pohádkovému křepčení, z něhož ještě vyšel poměrně se ctí.

Nakonec nejvýraznější herecké výkony podali Ladislav Hampl a Tomáš Pavelka v herecky nepříliš vděčných rolích bratrů Orlanda a Olivera. Hamplův nešikovně horlivý a sympaticky upřímný milovník a Pavelkův s chutí shozený padouch jsou opravdovým zážitkem. Jak se vám líbí se asi divákům zalíbí svou muzikálově rozesmátou ambaláží, pokud je neunaví tříhodinový rozměr inscenace, v níž se téměř neškrtalo, takže zůstaly i dlouhé pastýřské scény. Než se čtyři páry dopracují ke svatebnímu veselí, je hnedle půl dvanácté.

Ale spravedlivě doznávám, že premiérové publikum se vesměs bavilo, a tak doufejme, že tomu bude tak i nadále. Jak se vám líbí se hraje do 15. 8., kdy na Hrad opět přinese vážnější tóny inscenace Othella.

William Shakespeare: Jak se vám líbí Překlad Martin Hilský a źubomír Feldek, režie Emil Horváth, scéna Miloš Pietor, kostýmy źudmila Várossová, hudba Michal Novinski, choreografie Juraj Letenaj, česká premiéra 3. 8. na Pražském hradě