Nové album Time of Earth jste začal nahrávat jako sólový umělec. Ve kterém momentě nahrávání jste si uvědomil, že to bude další album Crowded House?

Ta myšlenka vysvitla, když jsme dokončovali nahrávání s producentem Ethanem Johnsem a s baskytaristou Nickem Seymourem. Během nahrávání jsem měl pocit, jako bych točil s kapelou. Podělit se o vývoj toho alba s dalšími lidmi, s kapelou, byl atraktivní nápad. Připadlo mi to najednou nesmírně přitažlivé. Nick a já si rozumíme osobně i hudebně. Uvědomoval jsem si, že album je hodně ovlivněno ostatními, že je výsledkem smysluplné spolupráce.

Po tragické smrti bývalého bubeníka Paula Hestera v březnu roku 2005 jste strávili mnoho času hledáním bubeníka. Volba padla na Matta Sherroda. Proč?

V mnoha ohledech se mezi ostatními vyjímal. Hráli jsme se čtyřiceti nebo padesáti různými bubeníky v různých městech: Melbourne, Sydney, LA, Londýn. To proto, že nás lidi oslovovali, posílali nám maily a bylo i několik doporučení. Ale hlavně všichni věděli, o čem Crowded House jsou a byli velmi dychtiví se do toho zapojit. Tak jsme všem dali čtyři písně na zkoušku.

Z LA mi přišlo doporučení od přítele Flanagana na bubeníka, který v té době hrál s Beckem. Tak jsme mu zavolali, on hned druhý den přijel bez toho, abychom mu dali nějaké písně, Crowded House téměř neznal a nebyl moc čas. Jen věděl, že přátelé o nás dobře mluvili. Chtělo se mu s námi hrát a v tom, jak hrál, byla energie. Hned jsme si ho oblíbili. Je velmi zkušený a zároveň hraje s nadšením mladého kluka!

Jaký je přínos Marka Harta v kapele?

Mark je skvělý kytarista. Jeho zručnost a schopnost zacházet s nástrojem znamená úžasnou rozmanitost a tvoří náš zvuk. Je poměrně citlivý, ale umí také pořádný rock. Je dost zajímavé při hře sledovat celé jeho tělo. Je skvělý hráč, velmi muzikální. Velmi dobře se s ním komunikuje. Dokáže vysvětlovat věci, ze kterých bych já byl frustrovaný.

Takže jste dali dohromady silný tým?

To je to, na co jsem se upnul. Nechtěl jsem zpět jen jméno kapely, chtěl jsem zpět tu kapelu. Bylo by zajímavé sledovat to vlákno, na kterém je důvěra, sdílená zátěž, spolupráce. Takhle jsme to cítili.

Smrt Paula Hestera, přítele, se kterým jste toho tolik prožili, na vás musela mít velmi hluboký dopad. Zdá se, že je na desce silně přítomný.

Neil Finn: Ano, jeho přítomnost na desce je silná a není to často jen explicitní. Desku protkává smutek, reflexe a snad i čest a pocta, kterou mu skládáme. Byla to hluboká událost našich životů a vždy bude velmi tajemná. Toho malého prevíta hrozně moc postrádáme a je přítomný všude kolem.