"Jsme tři skvělý ženský. Máma to říká vždycky, když se tady zrovna octnu. Co říká jinak. Jsme dvě skvělý ženský. Asi," vypráví Jana, jedna z dcer ženy žijící na malé vesnici. Zrovna se vrátila "domů" z pobytu v Praze, který skončil tušeným fiaskem.

Působivý je portrét matky, která by nejradši za dcery i dýchala, jenže ví, že zvlášť v dospělosti o to už nikdo nestojí. Ale ustaranost jí z tváře jen tak nezmizí, setře ji až přítel "flanelák", jak si ho Jana pojmenovala. Nakonec on je asi nejracionálnější ze všech, konstatuje později.

Tajemství se před čtenářem začínají postupně odhalovat skládáním střípků vztahu Janiny sestry Zdeny s Petrem, který spěje zřejmě k manželství, a samotné Jany, která si nemůže vybrat mezi Michalem a Jakubem. Ránu do vazu dá jejímu lhaní do vlastní kapsy Zdenin deník, kde vypravěčka najednou získává nevyřčenou sebereflexi.

Výrazná je obraznost

"Jana přijela. Vůbec s mámou netušíme, jak tu bude dlouho. Přestalo fungovat všechno, chodíme kolem ní po špičkách," dočte se o sobě. Jak reagovat? Pravda řadu vztahů ničí, ale nejde bez ní být, zvlášť mezi nejbližšími. To si postupně uvědomují všichni hrdinové románu.

Kalenská má ráda obraznost, ví, že za každým činem je ještě něco nevyřčeného. Možná i právě proto se jí podařilo působivě vykreslit obrazy současných dívek, mladých žen, které objevují sebe i partnery. Máloco se daří ideálně, každý hledá sebe i vztah k druhému. Jak s ním být a proč vůbec?

Pomaličku poodhalované tajemství je čtenářsky poutavé, a možná proto působí trochu násilně rychlý, skoro až detektivní konec. Nakonec ze života i vztahů mezi lidmi některé nevysvětlené záhady nemizí, možná i v jejich trvání spočívá jeho jedinečnost a krása.

Kalenská podle románu dobře ví, jak vrstevníci žijí, a tak se čtenář může těšit na další prózu. Svět atakuje její smysly i city a jen ona ví, kolik toho chce prozradit.

Renata Kalenská: Udělej motýla

Motto, 207 stran