Počítáte ještě muzikanty, kteří kapelou od roku 1968 prošli?

Ne, ale současné seskupení je dohromady docela dlouhou dobu. Myslím si, že to jsou nejlepší Blood, Sweet & Tears všech dob. Jsou v nich opravdu skvělí hudebníci.

Je vůbec pro kapelu dobré tak často střídat hudebníky?

Pro tu naši ano, došli jsme k nejlepší možné sestavě.

V roce 1969 jste hráli na festivalu Woodstock. Jaké to bylo?

Byl to naprosto surrealistický zážitek. Nikdy předtím jsem nikdy nebyl na jednom místě s tolika lidmi. Oni už tam několik dní byli, zatímco my přijeli v neděli večer. Byl to poslední den třídenního festivalu. Přišlo mi, že to je jiná planeta oddělená od zbytku světa. Lidi tam k životu měli jiný přístup než venku. Bylo tam zvláštní klima, jako by to byl samostatný národ uprostřed zbytku země.

Zažil jste s kapelou později něco podobného?

Ne. Sice jsme později hráli na mnoha velkých festivalech, ale tenhle byl první svého druhu a působil daleko silnějším dojmem. Potom už to nikdy nebylo takové.

Můžete říct, jak se podle vás vyvíjela atmosféra na hudební scéně od šedesátých let do současnosti?

To je otázka, jejíž zodpovězení by mi trvalo asi dva měsíce. Je to jako někoho žádat, aby popsal bibli hned po tom, co ji dočetl. Dnes je hlavní obchod. Není tak důležitá motivace tvořit. Díky současným vlivů je motivace stát se hudebníkem jiná než dřív. Začátek, zrod hudebníka, se dnes zásadně liší.

Myslíte, že peníze zkazily hudbu?

Peníze kazí většinu věcí. I vztah muže a ženy. Když je člověk nadaný, tvoří, protože ho zajímá ten proces. Chce dělat umění. Tvoří, protože v něm je cosi, co si žádá se dostat ven. Dnes na začátku často stojí obchodní plán. Jde o to uvést produkt na trh a předat ho konzumentovi. V tom je chyba dnešního uvažování. Dřív nás zajímal kreativní moment celého procesu a neomezené možnosti přístupu k hudbě.