Článek
Year Zero je označováno v řadě recenzí jako nejlepší deska Nine Inch Nails od opusu The Downward Spiral. Reznorovi, který je hlavní a často i jedinou postavou skupiny už od jejího vzniku v roce 1988, se totiž na albu podařilo skloubit svou zálibu ve experimentech se zkreslenými zvuky se silnými písněmi postavených na jasné melodii zpěvu, který se neztrácí v sonické tříšti zkreslených zvuků, ruchů a lupání.
A nejsou to jen úderné skladby, jako je našlápnutá Survivalism, ale taky až funkově hybná The Good Soldier, Vessel a The Capital G s žesti, které ovšem mají natolik upravený zvuk, že není na první poslech poznat saxofony, trombón a trubku. Album dokonce přináší i křehkou a táhlou píseň The Greater Good s osamělými tóny klavíru, která oplývá nostalgií. Ta vyvažuje zvukovou agresivitu druhé poloviny skladby The Great Destroyer.
Reznor se vyvíjí
Year Zero ukazuje, že Trent Reznor neustrnul, pokračuje ve vývoji, absorbuje další prvky, a tak obohacuje svou paletu. Dávno nevychází jen z temné, na elektronickém rytmu postavené EBM, jakou přinášeli belgičtí Front 242 a kanadští Skinny Puppy. Neskončil ani u spojování industriální elektroniky s thrashmetalem, v čemž byli pionýry Ministry a které do poslední mrtě využil Marylin Manson.
Během let Reznor obohatil svou tvorbu o ambientní zvukové koláže, ale také o postupy typické pro hip hop, rap i pro scénu pracující s lupanci a glitchi, aniž by se však zbavil zvukové výlučnosti. Podobné brutální zkreslení zvuků, jaké nyní používá Reznor, se objevilo na posledním albu švýcarských The Young Gods Superready/Fragmenté, které hlavní protagonista Nine Inch Nails vždy považoval ze jeden ze svých vzorů.
Koncert Nine Inch Nails proto může být opět velkou inspirací, stejně jako jí byl jejich první vystoupení v Lucerně v polovině devadesátých let.
Obal posledního alba Nine Inch Nails
Temné album však není zajímavé jen po hudební stránce, ale je také nejpolitičtější v celé Reznorově tvorbě. Osobní traumata, otázky submisivity a dominance a frustrace i paranoidní pocit stihomamu člověka, který je sám "velkým ničitelem", jsou prezentovány v kontextu americké reality válek v Iráku s terorismem, kdy se lidé masově odposlouchají a národ se sjednocuje pod praporem konzervativních hodnot.
Nejotevřeněji Reznor mluví v úvodu písně The Capital G, začínající verši: "Stiskl jsem knoflík a zvolil jsem ho do úřadu / a on stiskl knoflík a padaly bomby / vy jste stiskli knoflík a mohli jste to vidět v televizi." O kom je píseň, naznačuje refrén "On píše své jméno s velkým G".