Bylo to velmi sugestivní a povedlo se to, i když tomu k dokonalosti něco chybělo. Ale lidé na Slovácku nejsou zvyklí tancovat sambu, to už radši čardáš s pohárkem. A byli dost překvapení, když se o půl šesté vydal hlasitý karnevalový průvod s členy domácí bubenické formace Tam-Tam Batucada ze Smetanových sadů na Kolejní náměstí. České (táborové) karnevaly jsou spíše o tom, že se převlečete za blázna či za ženskou, a natáhnete si na ksicht slipy a ponožky pod tričko. Ale s tím nechoďte na Brazilce.

"Brazilské bubnování má mnoho stylů, ale vychází se z dřevěných bubnů otroků i třeba portugalských vojenských bubínků. Navíc se u toho tancuje," vysvětloval dirigent s píšťalkou Miloš Vacík, jeden z nejuznávanějších českých perkusistů. V každém případě ozdobou karnevalového reje měly být polonahé ženy s pavími péry a bohatým šperkovým zdobením. Tam Tam Batucada bubnovali krásně - jednou ve stylu brazillské samby, podruhé kubánské rumby -, ale měli na sobě modrožluté dresy, jako by se šlo na fotbal. Jen ta dívka s vlajkou a podkasanou košilí pod ňadra vám dala zapomenout na hradišťské ulice a hned jste byl sám s ní na Copa Cabana... Když to bubeníci rozjedou se všemi bubínkami, zní to zvučně i monumentálně, jako byste bouchal do všech hrnců, plechů a želez na Slovácku.

Z Hradiště do Ria

Součástí karnevalu byla i ukázka z "bojového tance" Capoeiry, lekce z akrobatické salsy (tuším) a potom taneček ve fotbalových dresech s míčem, které tvořily kulturní vložku ve stylu Cvičme v rytme s Láďou. Nakonec došlo i na pravou "Brasil show" s pestrými kostýmy, které skrývaly vlnící se boky tanečnic v plavkách. Celý karneval vyvolal omamnou sílu energie natěšeného davu, který se za chvíli vlnil Kolejním náměstí a snil o tom, že jsme v ulicích Ria de Janeira. Jen místo banánů a rumu se lilo pivo, podávali utopenci a peklo kuřecí.

O den předtím vystoupili na filmovce brazilsko-německá skupina Afoxé Loni, která se skládala z bubeníků a řady tanečníků. Všichni měli na sobě zlatavé hábity a další zdobení, jako jsou paví pera a blýskavé pouťové cingrlátka. I hudba docela ušla, ovšem ten jejich tanec připomínal trochu divokou sestavu prostných na žíněnce.

Babenco zůstal jeden den

Brazilskou filmovou retrospektivu přijel do Hradiště zastupovat hlavně slavný režisér Hector Babenco, který natáčel i s hollywoodskými hvězdami. Jeho mimořádné "vězeňské" podobenství o situaci člověka v "totalitním" režimu Polibek pavoučí ženy jsme viděli na slavnostním oficiálním zahájení. Tato adaptace skvělé knihy Manuela Puiga líčí příběh dvou vězňů, mezi nimiž se ten gay zamiluje do radikálního politického aktivisty.

Hector Babenco uvedl na filmovce film Polibek Pavoučí ženy i snímek Jako nepoddajný plevel.

Foto LFŠ - Ivana Dvorská 

"Nejde jenom o totalitu, ale každý z nás bojuje o lásku, anebo o svá práva a svobody, ačkoliv se přitom ocitá v konfliktu s uzurpující a omezující společností," přednesl bojovně v Hradišti tento režisér. Někdy milovat je stejné, jako když se ocitnete ve vězení. Naopak láska vám pomůže přečkat i ta nejhorší mušení a pokoušení režimu.

Babenco, který si od začátku váhavě rozmýšlel svou návštěvu na festivale, nakonec odjel z Hradiště (z "vězení" očarující a uvolněné filmovky) už v neděli večer. Zůstal pouze jediný den. V zákulisí se začalo šeptat., že dělal "kůžičky" a pořád si něco vymýšlel.

Snad ale leccos vysvětluje jeho vyznání: je totiž anarchistou. Asi jenom anarchista může natočit film Jako nepoddajný plevel z prostředí somráků z Albany, do něhož obsadí Jacka Nicholsona, Maryl Streepovou či Toma Waitse. Film je syrovou adaptací stejnojmenné knihy Williama Kennedyho, který za ní dostal Pulitzerovu cenu (česky vyšla pod titulem Bodláčí). Jack Nicholson si v tomto příběhu zahrál roli zraněného vyděděnce, který přijímá svůj osud tuláka na periférii a navazuje vztah k somračce Heleně (Maryl Streep).

Maryl Streepová jako somračka z adaptace oceněné knihy Jako nepoddajný plevel, kterou režíroval Hector Babenco.

Foto archiv LFŠ.

Každopádně už kvůli té Streepové a Nicholsonovi, pevlečené komicky za úplné loosery, je to jeden z nejpodivnějších a také nejdelších (144 min.) zážitků letošní filmovky. Nakonec ale karnevalový rej, politika i sociální témata dávají výstižně dohromady obrázek dnešní Brazílie.

Statistika nuda je

Nakonec trocha čísel. Slovácká metropole se postupně zaplňuje lidmi, ale znalci říkají, že loni jich tady bylo ještě víc. K největším ztrátám neděle patří jedny trendové brýle, výpadek elektřiny na ranní projekci, únava Václava Havla, kvůli které zrušil část programu, několik skoroinfarktů v nedýchatelném sále Měšťanské besedy a odhlášení francouzského divadla Padoxů. Ale psi štěkají, filmovka jede zdárně dál.