Několik nejstarších pověstí je rámováno bájením hodinářského Mistra Hanuše (Jiří Volkmer), stvořitele pražského orloje, který své vnučce Markétě (Lenka Macharáčková), doufejme, že ne pozdější nešťastné milce Faustově, vypráví o kořenech i o koření národního života.

Vývoj nabral známý kurs

Hned na začátku jí vysvětlí, že mnoho nechybělo, a místo země české mohli jsme mít zemi lechkou. Spor obou bratrů-vladyků Čecha a Lecha se ale rozuzlil, jak se patří a vývoj nabral správný směr skrze Kroka, jeho dcery Tetu, Kazi a Libuši, Horymíry, Bivoje, Přemysly, Neklany, Křesomysly, Nezamysly, Vlastislavy či Straby. Nebyli by to loutkáři, kdyby staré bájesloví neoživili, trochu nezlehčili a za příběhy určené hlavně dětem nepodsunuli v druhém plánu třeba erotické harašení Pračechů a Staročechů. A tak třeba na prsaté Kazi může Bivoj opravdu oči nechat a nebýt statného kance, asi by mu i do výstřihu její odvážné haleny zapadly...

Trio Aleny Sasínové

V Ostravě hraje se s totemickými loutkami, krásně ze dřeva vyřezanými podle Tomáše Volkmera a na první poslech zaujmou doprovodné songy Nikose Engonidise inspirované spíše než polabskou nížinou lidovými ohlasy moravsko-karpatských kopanic Vyniká v nich alt Aleny Sasínové-Polarczik z Divadla Petra Bezruče a jasné sopránky jejích dcer Adriany a Alexandry. Podivuhodně muzikální rodinné trio doprovází Engonidisovo nástrojové sdružení. Muzikální složka a výtvarná podoba loutek, včetně Šemíka, v inscenaci dominují.

Zemědělci a kutači

Publikum se zábavně a nedidakticky dovídá, jak se český národ rozštěpil na linii Křesomyslovu, kutače v horách, které vydaly své zlaté a stříbrné bohatství, a na Horymírovu větev zemědělskou, jak těžká byla válka s Lučany a jakou oběť musely přinést bojující rody. Ocitáme se v říši fantazie, nepochmurné, spíše rozverné, s dobrým muzicírováním, v pohodě.

Divadlo loutek Ostrava - Martin Františák: Ze starých pověstí českých. Režie M. Františák, dramaturgie Hana Galetková, scéna a kostýmy Marek Cpín, loutky Tomáš Volkmer, hudba Nikos Engonidis.