Po slušném úvodu Black Label Society, kterou vede Zakk Wylde, a mladíků Korn zahájil Ozzy Osbourne kolem půl deváté hlavní show. V úvodní větě asi "jen" třikrát zafuckoval a pak už nastoupil kytarista  Wylde se svými hřmotnými riffy.

Naposlouchávat si před koncertem nové album Black Rain nebylo nutné.  Ozzy dobře ví, co fanoušek žádá, a kostru koncertu proto tvořily prověřené hitovky jako Mr. Crowley, No More Tears, či Mama I´m Coming Home.

Na chvíli se vrátil i do nejslavnější éry původní sestavy Black Sabbath a zařazením kultovních War Pigs a Paranoid pohladil po duši všechny staromilce. Škoda, že nepřidal ještě pár dalších kousků z prvních desek, zkrátka přišla také vynikající Ozzmosis z devadesátých let. 

Kytarista Zakk Wylde se snažil přitápět pod kotlem ze všech sil. Do starých klasik vplétal drobná sóla a připravil si i sólový výstup - ten ale postrádal jakoukoliv strukturu a chvílemi připomínal spíše to, čemu se posměšně říkává kytarová onanie. Přesto to byl Wylde, kdo celý koncert "utáhl".

Ozzyho zpěv je nutno označit za katastrofu. Neustále mu selhával hlas (patrně měl i nějaký zdravotní problém), falešných pasáží  bylo nepočítaně. Kdyby se jednalo o začínající rockovou kapelu, lidé by je asi vypískali, ale u sípajícího metalového černokněžníka to z nějakého důvodu nevadilo. Hala ochotně tleskala a řvala - na pódiu byl přece Ozzy. Po všech těch pytlech kokainu a bednách alkoholu je to zázrak.