Autor měl všechny předpoklady, aby svou látku zvládal a aby byly portréty vyzrálé a zažité: o Werichovi napsal knížku, o Voskovcovi získal informace a dopisy z americké emigrace od svého přítele Josefa Lustiga - nakonec postihl i "kletbu nad jazzem a exulanty" v knize o Jaroslavu Ježkovi. Náhoda tedy slouží připraveným!

A touto "náhodou" jsou výstižně dokládající - a většinou neznámé - Farníkovy fotografie z veřejného i soukromého života všech tří protagonistů v knize Voskovec a Werich aneb Válka s lidskou blbostí (nakladatelství BVD, 244 stran, 300 fotografií). Mnohé snímky lidský profil V + W + J nejen dokládají, ale dovedeme-li číst z lidských tváří - i podtrhují!

Cinger se ve svém výkladu pochopitelně soustředil na poválečnou situaci, kdy nastal přirozený rozvrat předválečného kolektivu Osvobozených i V + W. (Ježek byl už mrtev, leč nahradil ho Karel Vlach.) Honzl se stal jakýmsi stranickým superintendantem v Národním divadle, kde zápasil s vlivem tradicionalisty Nejedlého. Voskovec se vrátil, přičichl ke komunistickému režimu, ale vydržel to se svým jemným, intelektuálním instinktem pouze do roku 1948. Pak emigroval do USA. Potom byl jedenáct měsíců zadržován a vyslýchán v táboře na ostrůvku Ellis Islandu pro podezření, že je tajný komunista.

Zůstal jen Werich

Jediný, kdo táhl káru Osvobozeného divadla až do konce, byl Jan Werich. Typicky česká, chalupnicky tvrdohlavá, spíše však hospodsky chytrá a švejkovsky důsledná povaha. Nikdy se nevzdávat předčasně! A když už člověk jednou je - tak má koukat, aby byl!

Válka s lidskou blbostí se rozpoutala netušenou měrou. Využívaje svých známostí a neodmyslitelné autority zachraňoval Werich, co se dalo. Vysvobodil ze zakletí Vlastu Buriana. Členy hereckého souboru z bývalého Osvobozeného rovněž. Nakonec pomohl ke slávě i mladému, talentovanému herci - Miroslavu Horníčkovi.

V těch společných předscénách divadla ABC - a potom v Hovorech H v televizi - byl Horníčkův talent improvizace objeven a teprve pak se rozvinul. Bylo by to možné bez pomoci Jana Wericha, který se za něj postavil jako štít v jeho začátcích? Ale to je jen jediný moment, kterých je v knize moc, a proto je nelze v krátkosti vyjmenovat. Čtěte Cingrovu "válku s lidskou blbostí", dokud je ještě za co válčit a dokud je co zachraňovat!