Hlavní obsah

Koncepční příběh Kena Hensleyho

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ken Hensley prožil zlatá sedmdesátá léta v pozici opravdové rockové hvězdy. Do roku 1980 jako kytarista, vokalista, skladatel a klávesista britské skupiny Uriah Heep, poté jako sólový umělec prošel zdary i nezdary, užil si úspěšné koncerty a protrpěl těžká období. Z historek, které tvoří víc než třicet let jeho vytoužených snů, připravil napínavé album.

Článek

Blood On The Highway je daleko víc než čisté koncepční album. Jsou to paměti zlaté dekády, Hensleyho příspěvek do snad nejdůležitější éry žánru.

"Je to velmi vyjímečný příběh, který je do velké míry autobiografický, ale zároveň odráží zkušenosti mnoha mých přátel. Je to příběh 70. let z pohledu rockového muzikanta," říká.

Hensleyho podpořila řada proslulých zpěváků, jejichž hlasy byly vhodné pro jednotlivé písně. "Jorn Lande se svým syrovým zabarvením zastupuje velké vokalisty, jako byli frontman Free a Bad Company Paul Rodgers nebo mladý David Coverdale, který se v té době připojil k Deep Purple a poté založil Whitesnake. Stejně jako Rodgersův a Coverdaleův, i jeho hlas je prosáklý blues a rockem," vysvětluje Hensley.

Je to rockové album

V písních o lásce, chtíči a vášni angažoval Hensley výraznou Eve Gallagher. Rodilá Britka, která občas zní jako Tina Turner, pracovala s Boy Georgem, měla dva vlastní klubové hity a má svou kapelu Eve Gallagher And Missing Link, která tento rok vydává nové album. V písni It Won't Last můžeme slyšet Hensleyho s Johnem Lawtonem, bývalým kolegou z Uriah Heep.

Hensley nazpíval tři písně sám, složil všechnu hudbu a napsal texty. "Je to tradiční rockové album s moderní elegancí, protože bylo vyrobeno pomocí současné technologie. Nahrávky zní tak autenticky a poctivě, jak jen to bylo možné, to znamená málo syntetizérů, opravdové struny a piáno," říká bývalá hvězda z Uriah Heep.

Album je pro něj vzpomínkou na vlastní život, retrospektivou doby, kdy se hudba lisovala na černé vinyly, hudebníci nosili dlouhé vlasy, zvonové kalhoty a křiklavě barevná trička. "Tehdy každý muzikant sledoval svůj sen. Když ho někdo omezoval a poučoval, reakce byla: Dík za radu, ale udělám to tak, jak se mi bude zdát správné," uzavírá Ken Hensley.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám