Článek
Ve skutečnosti má všechny trumfy v ruce obchodně zdatná dcera páně Davidova, která skvěle organizuje nejen otcovu firmu, ale i osudy obou volebních konkurentů, a především své vlastní zájmy.
Jak uvádí v programu teoretik a historik Jan Císař, Václav Štech (1859-1947) nebyl představitelem divadla velkého stylu či průkopnické moderny, zato dokonale ovládal techniku "dobře udělané hry", jejíž konstrukci uměl obalit životaschopnými figurkami z českého maloměstského prostředí, které nahlížel s jemně shovívaným, úsměvným nadhledem. Taková je i jeho komedie David a Goliáš, kterou se souborem činohry Národního divadla nastudoval režisér Ladislav Smoček. Nemohla se ocitnout v povolanějších rukou.
Smoček Štechovi výborně rozumí, ostatně s ním má bohaté inscenační zkušenosti, nesnaží se ho lacině aktualizovat či vylepšovat, text nepodceňuje a neshazuje ho, ale vytváří z něj groteskně nahlížený žánrový obrázek, který sám o sobě poskytuje až překvapivě živou analogii s dnešním společenskopolitickým hemžením.
Detailní vypracování
Smočkova režie staví na detailním vypracování i té sebemenší postavy, pro kterou s hercem hledá výstižnou charakterizační zkratku. Děj se točí především kolem rodiny hokynáře Davida. Hraje ho od inscenace k inscenaci lepší Vladislav Beneš. Bez přehrávání vystihuje Davidovu starosvětskou čest, hrdost i zmatek člověka vzešlého z malých poměrů, jemuž nesedí kabát vzmáhajícího se podnikatele a před problémy bere nejraději do zaječích.
Výborná je Taťjana Medvecká v roli jeho ženy Marie, uštvané hokynářky, jež ztrácí orientaci v tom, co se kolem ní děje, ale základní ženský smysl jí napovídá nejlepší řešení. Moderní podnikatelku Pepičku vytváří Petra Špalková s hravým nadhledem nad postavou, zvláště pak nad její zamilovaností do mladého Kittricha (sympaticky ztvárněného Janem Dolanským).
Pepička suverénně řeší rodinné i volební propletence až ke kýženým šťastným vdavkám. Kittricha hraje Václav Postránecký jako etudu samolibého bohatého měšťana s mlsnými kocouřími spády na operetní subretu (krásná Antonie Talacková), než mu na jeho zálety přijde blahobytná choť (v přesném "paničkovském" podání Evy Salzmannové).
Z ostatních postav, jimiž se to ve Štechově hře jen hemží, zaujme groteskní pohybovou a gestickou nadsázkou Vladimír Javorský jako nedostudovaný právník a ochotník Neprosil, rtuťovitý a prodejný volební agitátor Šebrle Františka Němce či vdavekchtivá nána Kamila Martiny Válkové. Ale půvab Smočkovy inscenace spočívá ve vyrovnané herecké úrovni celého obsazení a také ve zjevné chuti a radosti, se kterou herci Štechovu komedii rozehrávají.
Ze Smočkova Štecha na diváky dýchají "staré dobré časy" i úlevné zjištění, že co do počtu intrik, podplácení, tajných schůzek, hurávlastenectví a pletichaření na tom nebyli naši předkové o nic lépe, snad jen metody přitvrdily. O nájemných vraždách a mrtvolách v sudech Štech ještě nepsal. Zato vstupní zvolání hokynáře Kupsy (výborný Bronislav Poloczek) "Už máme tu husu v troubě!" by se uplatnilo i u mnohých dnešních výběrových řízení.
Václav Štech: David a Goliáš aneb Pepička to zařídí
Režie a inscenační úprava Ladislav Smoček, scéna Karel Glogr, kostýmy Šárka Hejnová, dramaturgie Lenka Kolihová-Havlíková. Premiéra ve Stavovském divadle 7. a 8. 6. 2007