Název vystihuje vše, oč tu běží. Je totiž začátek roku 1990 a do 44. patra tokijského firemního mrakodrapu přichází mladá Belgičanka Amélie. V tu chvíli ještě netuší, že strach a chvění, které pociťuje, ji bude provázet po celou dobu jejího zdejšího působení.

Dětství prožila částečně v Japonsku, odnesla si spoustu romantických vzpomínek a ideálů a pak hodně dřela, aby získala u obří společnosti místo překladatelky. Na své pracoviště vchází s přesvědčením, že umí nejen mluvit, ale také se "japonsky" chovat, a s odhodláním vydržet všechny nástrahy japonské kancelářské hierarchie. Naivně doufá, že oporou jí bude krásná kolegyně Fubuki, která je pro ni ztělesněním všeho toho nádherně tajemného, co Japonsko představuje pro zbytek světa.

Záhy však zjistí, že dokonce i uvařit kávu a správně ji naservírovat je mnohem větší problém, než si vůbec dokázala představit. Zvučné a ponižující vynadání od šéfů se dostává na denní pořádek. V jejich očích nikdy nepřestane být neschopná, ledabylá a pomalá, její "západní mozek" nikdy neobsáhne a nevstřebá důsledně dodržované japonské tradice.

O životě Japonců

Strach a chvění vychází z autobiografického románu spisovatelky Amélie Nothombové. Konfrontace dvou naprosto odlišných světů je tedy prožitá až na dřeň a oproštěná od jakýchkoli "diplomatických" okolků a snahy nedotknout se představitelů východní kultury. V marné Améliině snaze vyhovět i v sympatiích některých kolegů, kteří jí více či méně, ale rozhodně ne příliš otevřeně drží palce, je řečeno hodně nejen o neslučitelnosti odlišných zvyklostí, ale i o životě Japonců samotných.

Zkušený režisér Alain Corneau 44. patro prakticky neopouští. A když, tak jen v Améliiných snech, které krouží za zvuků Bachovy hudby nad mrakodrapy Tokia. Corneau hodně vsadil na scénář, na to, že popisované situace jsou pro Evropana natolik nezvyklé, že vystačí vlastně s mozaikou historek, které Amélie zažívá. Do velké míry mu to vyšlo i díky brilantnímu výkonu Sylvie Testudové. Přední francouzská herečka hraje Amélii stylem "smutného klauna", který dojme i rozesměje a za jehož vnějším výrazem je vždycky ještě něco víc.

Strach a chvění je tedy nejen pozoruhodným svědectvím o střetu dvou civilizací, je to dobrý film, u kterého se nejen leccos dozvíte, ale budete se i bavit.

Strach a chvění

Francie 2003 Scénář a režie: Alain Corneau, kamera: Yves Angelo, Hudba: skladby Johanna Sebastiana Bacha, hrají: Sylvie Testudová, Kaori Tsuiová, Taro Suwa, Bison Katayama a další.