Nesoustředí se ale pouze na malbu, která byla jeho hlavním výrazovým prostředkem - představuje Jindřicha Štyrského jako autora koláží, fotografií, knižních obálek, typografie a ilustrací, scénických a kostýmních návrhů, ale také básní a textů a neopomíjí ani jeho teoretické a redakční počiny.

Štyrského rané kubistické období záhy podlehlo vlivu spolupráce s malířkou Toyen a především pak jeho členství ve sdružení Devětsil, kde se společně s Karlem Teige nadchl pro ideu "obrazových básní". Jeho snaha o ztotožnění poezie a výtvarné formy vrcholí vynalezením vlastního směru, který společně s Toyen nazvali artificielismus. Ten se stal již předstupněm surrealismu, ačkoli ho oba zpočátku zavrhovali.

Jeho prvky do Štyrského tvorby začaly pronikat už koncem 20. let, aby se k tomuto světonázoru definitivně přihlásil v roce 1934 a stal se jednou z vůdčích osobností Surrealistické skupiny v Československu.  Již dříve si ale osvojil jeho principy - poučený psychoanalýzou, čerpal své vize ze snů, které si od roku 1925 zapisoval, a které knižně poprvé vyšly až v roce 1970.

Napětí protikladů

"Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví," poznamenal si v roce 1938.

Pro Štyrského tvorbu je charakteristické napětí protikladů. Ústředním tématickým průsečíkem pro něj byly smrt a sex, které se objevovaly nejen v jeho cyklu koláží Emilie přichází ke mně ve snu (1933) a v jeho ilustracích pro Erotickou revue a Edici 69. Svoji roli zde jistě sehrálo i programové boření tabu, ale prapůvodem této perverzní fascinace pro něj bezesporu byl zážitek z dětství, kdy se stal svědkem umírání milované a toužené nevlastní sestry Marie.

"Smrt denně hlodá na tom, čemu říkáme život a život neustále pohlcuje naši touhu po nicotě," zapsal si v roce 1933.

Dramatický kontrast je přítomen i v dráždivých kombinacích abstraktních geometrických forem s neuchopitelnými organickými tvary a strukturami, které opět často podléhají rozpadu, hnilobě a zániku. Jako by i v jeho tvorbě vyvěrala na povrch nesmiřitelná dichotomie svobodného ducha a těla sužovaného závažnou chorobou, které nakonec ve věku pouhých 43 let podlehl.

Jindřich Štyrský

Praha, Galerie hl. m. Prahy, Dům U kamenného zvonu

Od 30. 5. do 09. 9. 2007