Článek
Přijeli přesvědčit o právoplatnosti avízované změny zvuku, při které opustili numetalové chorály, zhusta postavené na chytlavých instrumentálních riffech, a vsadili na přímočařejší rockový rukopis, ne tak vyumělkovaný.
Jejich nové album Minutes To Midnight zní nově a přesvědčivě, v hitparádách více než třiceti zemí obsadilo první pozici. Koncertní blok ovšem posílili starými hity (One Step Closer, Papercut, In The End nebo Numb), čímž na první pohled statečně nabídli obě své zvukové polohy v přímé koncertní konfrontaci.
Nebylo to ovšem nakonec tak dramatické. Zejména obsažnost kytary vlasatého Brada Delsona obě éry spolehlivě spojila. Dokonal to pak výraz zpěváka Chestera Benningtona, který se ukázal být největší jistotou v šestičlenné sestavě.
Chester Bennington byl na pódiu v Sazka Areně obrovskou oporou Linkin Park. Foto: PRÁVO/Petr Hloušek
Své náročné a vysoko posazené pasáže zpíval od první chvíle s absolutním přehledem. Nacházel se ve skvělé hlasové kondici, nic si neulehčoval, diváky nechal zpívat samotné jen v pár momentech. Když pak vystřihl baladu Leave Out All The Rest, oni mu za odměnu rozsvítili své mobilní telefony a vypadalo to jako na obrovské noční manifestaci hudební nádhery.
V dalších chvílích mu zdatně sekundoval rapper Mike Shinoda, ostrý jako břitva, s jiskrou v hrdle, platný zejména v repertoáru z prvních alb Hybrid Theory a Meteora. Půldruhahodinový koncert gradoval se spuštěním zadní projekce, také s dobře sestaveným programem, v němž se míjely skladby nové se staršími a přirozeně smazávaly rozdíl v datech jejich vzniku.
Linkin Park se přihlásili k celé své kariéře. Pravda, ne na každém místě v hale byl zvuk čitelný, ovšem Američani dopadli pořád o třídu lépe než jejich předskupina 30 Seconds To Mars, jejíž pódiová snaha nabídnout trocha ze svého na deskách vycizelovaného emo-metalu vyzněla kvůli mizernému zvuku linoucího se skrz reprosoustavu z pódia zcela naprázdno.
