V expozici je doplňují dokumentární fotografie katedrály v Chartres historika umění a publicisty Petera Kováče z jeho připravované knihy o gotickém umění 13. století. Celkově tak návštěvník může zhlédnout vedle sebe realitu a fikci, inspiraci i hotové umělecké dílo.

Sama autorka říká: "Katedrály jsou mi velice blízké - mluví jazykem, kterému rozumím a všudypřítomná okna vytvářejí zázračný svět." Tyto vjemy v ní vyvolaly hluboké emoce. Nejde o přesné ztvárnění vitráží - Adamcová spíše zachycuje náladu a impozantnost. Někdy si z gotického okna "vypůjčila" určitý fragment či detail, jindy jde čistě o originální barevné kompozice, k nimž středověké dílo bylo jen prvotním impulsem.

Poselství naděje

Většinu návštěvníků upoutá nezvyklý formát obrazů 70x200 cm vytvářející iluzi oken a mající stejný symbol: cestu vzhůru, pohled k nebi. Zářivost kolorovaného skla malířka napodobila originální technikou nanesením černé podkladové vrstvy laku na papír a poté pokrytím olejovými barvami tak, že vytvářejí dojem průsvitnosti. Od skleněných vitráží jsou téměř k nerozeznání. Používá i typické barvy starých sklářských mistrů - modrou, červenou, bílou a zlatou. "Vedle výtvarné formy katedrál," dodává malířka, "mě fascinovala především podstata sdělení - sugestivní vyprávění biblických příběhů."

Díla reflektují stejný pocit a poselství naděje. Pro člověka žijícího ve středověku byly obrazy, sochy a vitráže ve svatostáncích jakýmsi biblickým Orbis pictus, což názorně přibližují Kováčovy dokumentární fotografie.

Často negramotní věřící mohli pomocí figurativních a ornamentálních děl pochopit příběhy a skutečnosti kázané duchovními. Dnešní návštěvník spíše vnímá barevné harmonie, ale i humanistické poslání, které malířka Adamcová překládá do jazyka moderního obrazu.