Je pro vás ještě některý ze spisovatelů podobně důležitý jako Franz Kafka?

Kafka je pro mě bohem, má nesmírný význam pro mou literární práci. Stál u mých začátků v šedesátých letech. Patří do trojice spisovatelů, které považuji za největší autory 20. století. Druhým je William Faulkner, o třetím můžeme diskutovat. Vybírat mezi Jamesem Joycem nebo Virginií Woolfovou.

Stát se spisovatelem byl váš sen?

Podle matčina přání jsem se měl stát právníkem, advokátem. Když mi ale bylo sedmnáct, osmnáct, napsal jsem humoristický skeč a četl jsem ho přátelům. Byl to takový happening plný fantazie a grotesky. To zřejmě rozhodlo, že jsem se věnoval studiu literatury a filozofie. Dodnes jsou humor a fantazie naprosto nezbytné pro moje psaní.

Která chvíle vaší kariéry byla zatím nejvýznamnější?

V roce 1995 jsem získal státní cenu, kterou mi předávali v přítomnosti prezidenta, předsedy vlády a dalších osobností. Všichni vstali a vzdávali mi hold. Bylo to příjemné. Pro spisovatele je ale "nejhvězdnější" okamžik, když píše. Nedokážu se zastavit, neustále mě něco pohání k práci. Psaní je pro mě posedlost.

Narodil jste se v roce 1936 v Jeruzalémě. Jak vzpomínáte na čas svého dětství?

Tehdy byla Palestina pod britskou správou, atmosféra byla ovlivněna podporou Británie v boji proti fašismu a nacismu během 2. světové války.

Moji předci přišli na území budoucího Izraele v 19. století, dokonce jeden z mých prapradědečků přišel z Prahy. Jeruzalém je město, které mám moc rád. Po válce byl život v něm samozřejmě ovlivněn založením státu Izrael. Město bylo obklíčeno arabskými armádami a vše se schylovalo k 1. židovsko-arabské válce. Tam si vybojovalo právo na život.

Jak se žije pod hrozbou bombových útoků?

Nemůžete si být jistý životem, kamkoli jdete. Mezi teroristy jsou už i arabské ženy, které přijdou s bombami na těle do kavárny, kde se nají uprosřed rodin s dětmi, a potom se odpálí. Zabijou všechny kolem sebe. Vzpomínám na arabskou kavárnu v Haifě, kterou postihlo takové neštěstí.

Co si myslíte o možnosti mírového soužití židovského a palestinského obyvatelstva?

Je to moje velká naděje. Mluvili jsme o tom od šedesátých let. Mluvíme o tom s přáteli neustále. S pomocí prezidenta USA Clintona, premiéra Baraka a Jásira Arafata se domluvily jasné možnosti mírového soužití. Těšili jsme se na nový život, který měl přinést mnoho peněz palestinské straně. Arafat ale všechny dohody znemožnil a zahájil další intifádu. Mám za to, že může rozhodnout jen Liga arabských států, vliv zvenčí. A tlak Evropy na řešení situace.

Co si myslíte o možnosti rozdělení Jeruzaléma na židovskou a arabskou část?

Myslím, že by se mohl rozdělit na tři části. Na židovskou, arabskou a na Staré město, které by mělo status, jako má Vatikán v Římě. Bylo by to uspořádání, na kterém by se museli domluvit všichni. Existuje velké nebezpečí, že se Staré město při trvajícím nepřátelství poškodí, a to by byla nenapravitelná ztráta.