Článek
Vydáváte album nových písní po šesti letech. Čemu jste se v té době věnovala?
Mezitím jsem dělala spoustu jiných věcí. Rok nebo dva jsme dělali promo album Songs in Red and Gray. Ve třetím roce jsme vydali Retrospective, tomu jsem se věnovala celý další rok. Také jsem přestoupila k jiné nahrávací společnosti, změnila management, pracovala na jiných projektech a vychovávala dceru. Rovněž jsem se vdala. To všechno zabralo docela dost času.
Jak dlouho z té doby jste pracovala na písních z nového alba?
Napsat píseň mi může trvat mezi dvěma hodinami a patnácti lety. Velmi se to liší podle toho, o čem píšu. Nedokážu to přesně říct.
Je název alba Beauty & Crime (Krása a zločin) motivem, který písně spojuje?
Víceméně ano. Je to takový otevřený deštník, pod který se všechny písně mohou schovat. Některé jsou o kráse, jiné o New Yorku nebo o jedenáctém září. Další jsou odlišné pohledy na násilí. Je to linie vinoucí se písněmi, která charakterizuje New York.
Dá se tedy říci, že album je o New Yorku?
V zásadě ano. Asi polovina písní je o New Yorku. Druhá polovina je o rozličných perspektivách krásy.
Píseň Anniversary je o atmosféře v New Yorku rok po teroristických útocích. Jak se lišila tehdejší nálada od současné?
Tehdy bylo město velmi smutné. Samozřejmě také naštvané, ale hlavně smutné kvůli všem těm pohřbům, které probíhaly celé týdny. Dnes už život opět plyne víceméně normálně. I když si ty události stále připomínáme.
V písni New York is a Woman tvrdíte, že to město je žena. Podle čeho tak soudíte?
Hlavně to poznáte podle toho, že se do něj zamilovávají především muži. Pro ženu je zamilovat se do tohoto města složitější, i když i to se samozřejmě stává. Ale muži po New Yorku šílí. Je pro ně výzvou a hádankou k rozluštění. Alespoň takhle mi to vysvětlují. Snažila jsem se to popsat mužskýma očima.
A do jakého města se zamilovávají ženy?
Přece do Paříže! Je nádherné být ženou v Paříži. Úžasné.
O čem je píseň Pornographer's Dream? Je v ní otázka: Co je sexy? Je to cosi obsaženo v lidském těle? Nebo jde o něco více duchovního?
Můj názor je, že tím, jak je člověk obklopen tělesností, žádá si spíš duchovní hodnoty. Něco, co přesahuje hranice materiálního světa.
Píseň Bound jste napsala svému manželovi. Je právník věnující se oblasti lidských práv. Co vás spojuje?
Pracujeme společně na některých projektech, jako například pro Amnesty International a podobné organizace. Mimo oblast lidských práv oba milujeme práci s jazykem. V tom se shodneme. On není jen právník, ale i básník.
Jak došlo ke spolupráci na desce s Lee Ranaldem ze Sonic Youth?
Potkávali jsme se v New Yorku na různých akcích a on se pořád ptal, na čem pracuji, jestli by se nemohl zúčastnit. Když jsem začala pracovat na novém albu, bylo jasné, že se musíme domluvit tak, aby u toho byl.
A co spolupráce s vaší dcerou Ruby Wroom, která nazpívala v několika písních vokály?
Byla fantastická! Miluje zpívání, nedělá nic jiného. Také hraje na violoncello, piano, baskytaru. Chvíli zkoušela i bicí. Miluje hudbu a je v ní velmi dobrá. Byla zábava s ní natáčet a doufám, že si to zopakujeme.
Vidíte tedy její budoucnost v hudbě?
Ona to tak chce. I když jsem si její budoucnost kdysi představovala ve vědě, ona to vidí jinak. Má svou vlastní hlavu. A je jasné, že bude dělat, co se jí zdá správné.
Společně s novým albem měl být hotový dokumentární film o vás od Chrise Seuferta. Je?
Bohužel ne. Měli jsme nějaké problémy se zařizováním obchodní stránky projektu, a tak se to protáhlo.
Přijedete letos do České republiky?
Nejsem si jistá, jestli to vyjde, protože jsem u vás byla loni a vůbec k vám jezdím velmi často. Koncerty v České republice miluji, opravdu moc ráda se tam vracím a jsem součástí zdejšího dění. Slibuji, že kdyby to letos nevyšlo, určitě přijedu příští rok.