Očité svědectví podává kapitán Karel Svoboda v knize S vichřicí do dvou světadílů. Poprvé vyšla v roce 1931, ale uprostřed nejrůznějších tendenčních legend zapadla. I dnes má historickou cenu přiblížením poměrů v rakouské armádě, které známe především z Haškova Švejka.

V podání vlastenecky zaměřeného českého učitele ožívají nelidské podmínky obyčejných vojáků, důstojníci i v zákopech žili v přepychu. Sluhové jim zůstali nakonec také v zajetí.

Svobodův střízlivý výklad se věnuje nejen polozapomenutým bitvám u Zborova a Bachmače, ale především sibiřské anabázi. A popravdě vypráví o rozkazech čs. politického velení využít legie na pomoc admirálu Kolčakovi s nadějí spojenců, že se podaří uhájit Sibiř před moskevskou bolševickou vládou.

Podává svědectví o sebevraždě plukovníka Švece, který spojencům věřil natolik, že jejich rozkazy chtěl plnit i v situaci, kdy se míjely s realitou. Kniha je také svérázným cestopisem.

Naprosto neznámá je rozsáhlá zpráva francouzského generála Janina z roku 1920 vypovídající s vojenskou strohostí o situaci na Sibiři. Milovníci vojenské historie a politických dějin dostávají do rukou cenné svědectví.

Karel Svoboda: S vichřicí do dvou světadílů

Professional Publishing, 242 stran