Článek
Oběma byla vlastní cesta výtvarného experimentu, který si pohrává s transformací znaku a jako výrazový prostředek používá koláž. Tento styčný bod je také důvodem, proč se Josef Honys s Josefem Hamplem potkávají právě v této galerii, která systematicky prezentuje díla z kolekce české koláže Pražské plynárenské, a.s.
Kurátor Jan Machalický vybral z díla Josefa Hampla (1932) koláže vytvořené od roku 1994 po dnešek, jejichž společným jmenovatelem je technika sešívání na stroji či sešívačkou. Hampl pracuje v cyklech, jedno téma zjevně "okupuje" jeho mysl dlouhodobě, než vykrystalizuje do série možných zobrazení. Některé soubory nezapřou fascinaci japonskou kaligrafií a subtilitou asijské estetiky vůbec.
Tento autorův zájem je zvláště patrný v sérii New York - China town či v cyklu O čaji a písmu, kde do koláže zapojuje i použité čajové sáčky. Ty se stávají pozoruhodným výtvarným prvkem, který navíc umocňuje pro autora charakteristickou hru kontrastů: průsvitné se střetává s hutným, měkké s tvrdým, umělé s přírodním, volná přirozená gesta s geometrickou přesností, realita s fikcí. Nositeli těchto vlastností jsou specifika materiálů, ze kterých Hampl dokáže vytěžit maximum.
Honys a experimentální poezie
Josef Honys (1919-1969), zde zastoupený svými pracemi z 60. let, byl společně s J. Kolářem, J. Hiršalem, B. Grögerovou či L. Novákem představitelem experimentální poezie. Charakteristická pro něj byla fascinace čárou, jako základním výrazovým prvkem, ústředním motivem jeho tvorby se ale stalo písmo.
Pohrával si s jeho formou i významem, transformoval ho v osobité piktogramy, ze kterých vytvářel hravé abecedy. Jak v katalogu k výstavě uvádí kurátorka Marie Langerová, slovo se mu ve svých významech jevilo jako nedostatečné. Některé své vizuální básně vytvářel kombinací skvrn a nesrozumitelných útržků slov. Skvrny i náhodná skladba písmen jsou fragmentem tušených skutečností, náznaky potenciálního obrazu, ať už výtvarného, či literárního a jako takové rozněcují divákovu imaginaci.
Setkání v galerii Smečky nabízí zajímavé srovnání tvůrčích procesů: Zatímco Hampl hledá dokonalou harmonii a univerzální estetický kánon, Honys osciluje na pomezí výtvarného umění, literatury a poezie a při hledání jejich společného jádra dospívá k "nicismu".