Vzhledem k pečlivé dramaturgii dává festival možnost zhlédnout výběr toho, co zajímavého se urodilo i v Hong Kongu, Číně, Malajsii, Thajsku nebo na Filipínách. Úkol je to ale těžký, vždyť v Japonsku se točí ročně téměř pětset filmů pro kinodistribuci, v Koreji ke stovce. Far East, který proběhl minulý týden (20.-28. dubna) podeváté, se s tím ale pere zdatně.

Současnou filmařskou zemí číslo jedna v Asii je Korea, která triumfuje na mnoha zahraničních festivalech. V Udine se představil především zajímavý fantasy thriller Host, který přibližuje boj jedné outsiderské rodiny nejen se zákeřným mutantem, ale i s vlastními traumaty a křivdami.

Mimochodem snímek bude letos promítán v Karlových Varech v sekci Půlnočních filmů. Za přesně střižený gangsterský thriller o dětinsky krutém a teenagersky atraktivním zabijákovi a mstiteli, který musí dospět do morálně nejednoznačného světa, lez považovat Bez slitování s padouchy, jenž natočil Park Chul-hee.

Z Japonska letošní přehlídka představila hlavně příklady tamních velkorozpočtových blockbusterů, ať už šlo o melodramatickou sérii Nana 2 nebo akční záchranářský epos Umizaru 2 z prostředí ztroskotaného trajektu. Japonsko často vychází ze svých komiksů a fantastických příběhů. "Jedete ve vlaku a vidíte, že všichni čtou komiksy. Nevím, jestli to je dobré nebo špatné," řekl na festivalu například Issei Oda, autor fantasy komedie Archa andělů.

Japonská verze o gejšách

Festival promítl také japonskou verzi příběhu o luxusních společnicích - gejšách, kterým se nedávno prezentoval Hollywood. Ale Sakuran Miky Ninagawy jen zbavil svět těchto kněžek potěšení i perverze iluzí a celý příběh prodané malé dívky rozvíjí strašně banálně a melodramaticky.

Hongkongský film nyní stagnuje a typické násilnické thrillery, které míchají zápletky z prostředí mafie, motivy rodinné pomsty a melodramatické lásky, zastupovaly tentokrát dva "policejní" filmy: Oko na nebesích, technicky dokonale natočené podobenství vystavěné na sledování podezřelých kriminálníků, a Přiznání bolesti známého herce Andy Laua, příběh o ďábelské pomstě sirotka, který se kvůli své vendetě oženil i stal policistou.

Síla asijské kinematografie spočívá v tom, do jaké míry dovede spojovat konkrétní žánry s uměleckými ambicemi a skrytými poselstvími. Díky tomu také dobývá svět, ačkoli o oprávněnosti takových vítězství můžete leckdy i pochybovat. Asijské filmy jsou ale velmi inspirativní, což platí samozřejmě také o hororu.

Ovšem japonský model duchařských příběhů, které už zaplavily celý svět, se zdá být vyčerpaný. Zajímavějším se v Udine ukázal například první malajský horor s motivem islámského exorcismu Chermin Zariny Abdullah nebo první horor z Číny, kde byly tyto filmy cenzurovány dokonce už od 30. let. Manželství Huatao Tenga oživuje motiv mrtvé nevěsty, která se vrací za svým milým ze záhrobí, aby bojovala se svou následovnicí o jeho lásku.