Album Shine ukazuje, že Jana Kirschner má na to, aby se prosadila v širším než "postfederálním" měřítku. Svůj talent nedokázala před světem skrýt, navíc jí spolupráce s producentem Rossem Cullumem (pracoval s McCartneyem, Tori Amos či Enyou) svědčila.

Deska vznikla čistě v její režii. Byť je obklopena znamenitými muzikanty s nahrávacími zkušenostmi u Norah Jonesové, Pretenders či Robbieho Williamse, ona je ta, kdo kolekci opanoval. V jedenácti písničkách "hraje" instrumentální složka na ni. Je podřízena jejímu hlasu a šikovně ji ponouká k tomu, aby odhalila celou svou sílu. Je to spíše folková deska. Nese se ve spokojeném středním tempu, nespěchá, je citlivě zaranžovaná, a především nabízí úžasné písničky.

Kirschner na úrovni britské zpěvačky

Kirschner se dostala do stádia, kdy vyhlíží jako britská zpěvačka. Je si hlasově jistá, proto si dovolila sytý a pevný, přirozeně sametový projev. Protkala jej emotivními vzestupy, pády a uvolněností. Je přesvědčivá a sebejistá.

Jednotlivé nahrávky jsou upředené z jemných tónů. Přiznávají okouzlení jazzem i countryovou hudbou, jsou romantické, komorní - nastavené pro klidný poslech. Zastavují v chůzi a říkají, že každou minutu na tomto světě stojí za to prožít naplno. Nabíjejí, jsou pozitivní. Ani ten smutek, který někde je, nebolí. Každá písnička má totiž obrovskou vnitřní sílu. Singly neválcují ostatní, už jenom proto, že Shine není prvoplánová deska pro hitrádia.

Zdánlivý stereotyp volných písniček, který by bylo možné kolekci vytknout, prozáří klidný zpěvaččin hlas a je po pochybnostech. Při zohlednění všech dalších okolností totiž nelze zapomenout, že v hrdle je zlato Jany Kirschner. Evropské zpěvačky.

Jana Kirschner: Shine - Universal Music, 44:15